Baziliku svatého Jiří založil kníže Vratislav I. kolem roku 920 jako druhý kostel v tehdejší oblasti Prahy a sám zde byl pohřben. Oficiálně byla vysvěcena až roku 925 při slavnostní příležitosti – přenesení ostatků svaté Ludmily z Tetína. Při bazilice byl záhy založen klášter benediktinek, který se stal prvním českým klášterem tohoto řádu. Roli v jeho vzniku sehrála dcera Boleslava I. Mlada, která se stala první abatyší a díky jejímu působení bylo zřízeno i pražské biskupství kolem roku 973. Její bratr, kníže Boleslav II., zde byl později pohřben a byl uctíván jako spoluakladatel kláštera.

Budovy baziliky a kláštera procházely po staletí zkouškami. Roku 1142 při obléhání Prahy Konrádem Znojemským vyhořely, jejich znovuvybudování řídila abatyša Berta. Při dalších opravách po požáru si stavba zachovala svůj románský charakter. V pozdním středověku si památka prošla gotickou přestavbou a v 14. století byla objednána bronzová socha svatého Jiří. Husitské války klášter zpustošily, ale benediktinky se sem vrátily za Zikmunda Lucemburského. Začátkem 16. století byl vystavěn nový jižní portál. Devastující požár roku 1541 kostel znovu postihol; následné opravy zahrnovaly nové klenby a věžní helmice. Ve druhé polovině 17. století získala bazilika svou dnešní barokní západní fasádu, kterou zřejmě projektoval Francesco Caratti. Nádherné sochy na průčelí, včetně podoby princezny Mlady a zakladatele Vratislava I., vyzvedl František Jan Jiří Bendl. V období 1718 až 1722 přibyly kapel svatého Jana Nepomuckého se sochou od Ferdinanda Maxmilána Brokoffa, kterou navrhoval architekt František Maxmilián Kaňka.

Architektonicky jde o trojlodní baziliku se dvěma věžemi umístěnými výrazně na východě, kde začíná čtvercové kněžiště zakončené apsidou. Pod ním leží trojlodní krypta. Věže získaly připomínající názvy – severní se nazývá Eva, mohutnější jižní pak Adam. Dnešní vzhled, odpovídající podobě z 12. století, dal bazilice mezi lety 1897 a 1908 významný puristický architekt Ludvík Lábler, který odstranil většinu pozdějších prvků a vrátil stavbě její středověký původní ráz.

>> Bazilika svatého Jiří na Pražském hradě patří k nejstarším českým kostelům a stala se pohřebištěm rodů českých knížat. Její dlouhá historie spojuje románské kořeny s barokní fasádou a průběžné obnovy od 10. století až do doby moderní.

>> Baziliku svatého Jiří založil kníže Vratislav I. kolem roku 920 jako druhý kostel v tehdejší oblasti Prahy a sám zde byl pohřben. Oficiálně byla vysvěcena až roku 925 při slavnostní příležitosti přenesení ostatků svaté Ludmily z Tetína. Při bazilice byl záhy založen klášter benediktinek, který se stal prvním českým klášterem tohoto řádu. Klíčovou roli sehrála dcera Boleslava I. Mlada, která se stala první abatyší; jejím pověřením bylo zřízeno i pražské biskupství kolem roku 973. Její bratr Boleslav II. zde byl pohřben a byl uctíván jako spoluakladatel kláštera.

Stavby baziliky a kláštera procházely po staletí těžkými zkouškami. Roku 1142 při obléhání Prahy Konrádem Znojemským vyhořely a jejich znovuvybudování řídila abatyša Berta. Při dalších opravách si stavba zachovala svůj románský charakter. V pozdním středověku prošla gotickou přestavbou; v 14. století byla objednána bronzová socha svatého Jiří. Husitské války klášter zpustošily, avšak benediktinky se vrátily za Zikmunda Lucemburského. Začátkem 16. století vznikl nový jižní portál. Roku 1541 postihol basiliku nezvratný požár; následné opravy zahrnovaly nové klenby a věžní helmice. Ve druhé polovině 17. století získala bazilika svou dnešní barokní západní fasádu, kterou zřejmě projektoval Francesco Caratti. Sochy na průčelí vytvořil Jan Jiří Bendl – zvěčňují princeznu Mladu a zakladatele Vratislava I. V letech 1718 až 1722 připočítaná kaple svatého Jana Nepomuckého, kterou projektoval František Maxmilián Kaňka a jejíž sochou se postaral Ferdinand Maxmilián Brokoff.

Architektonicky se jedná o trojlodní baziliku se dvěma věžemi umístěnými na východě, kde začíná čtvercové kněžiště zakončené apsidou. Pod ním spočívá trojlodní krypta. Věže mají poetické názvy – severní se nazývá Eva, mohutnější jižní pak Adam. Dnešní vzhled, jenž odpovídá podobě baziliky z 12. století, dal stavbě mezi lety 1897 a 1908 významný puristický architekt Ludvík Lábler, který odstranil většinu pozdějších prvků a vrátil stavbě její středověký původní ráz.