Kaple svatého Rocha je volně stojící církevní stavba na návrší Černá hora (v místní mluvě Rochus) nad Uherským Hradištěm, která se tyčí na hranici místních částí Jarošova a Mařatic. Jde o římskokatolické poutní místo zasvěcené svatému Rochovi, patronu ochrany před morovými ranami. Vedle sloupu sv. Rocha ve Smetanových sadech zůstala jedinou zachovanou připomínkou katastrofální morové epidemie, která Uherské Hradiště postihla v roce 1680.

Stavba kaple má složitou historii spjatou s bojem proti morové nákaze. Poté, co si město na ochranu před epidemií vybralo tři patrony – sv. Rocha, sv. Rozálii a sv. Šebestiána – a vybídlo své přední měšťany k finančnímu přispění, především bohatého Zachariáše Guchse, začala stavba velkého barokního kostela. Po schválení olomouckým biskupem Karlem II. z Lichtenštejna-Kastelkornu byla stavba zahájena na podzim roku 1680. Ničivý požár města v dubnu 1681 však stavbu značně oddálil. Stavební práce trvaly dlouhá léta: v říjnu 1687 byl hotov presbytář s věží a jedním zvonem. Pokračovalo se stavbou chrámové lodi a nartexu, a když Uherské Hradiště v roce 1715 zasáhla další morová epidemie, přistavěna byla u kostela poustevna pro kostelníka. Úplné dokončení si počkal až rok 1740.

Osud stavby se však brzy obrátil. V roce 1786, během josefínských reforem, byl kostel zrušen a odsvěcen, a město ho následně prodalo. Zbourena byla věž s předsíní a v interiéru byla zřízena prachárna, sklad střelného prachu vojenské posádky. Po vzniku Československé republiky se město rozhodlo, že torzo kostela zachrání a vrátí mu původní účel. Zasadili se o to kroměřížský probošt a poslanec Antonín Cyril Stojan (později biskup a arcibiskup), a také uherskohradišťští občané Vojtěch Stancl a Miroslav Skácel. Kolem roku 1930 byl proveden první památkový zásah a stavba byla opět vysvěcena roku 1931. Ze zbytků někdejšího kostela vznikla nová, klasicistní kaple.

Poválečné období bylo pro kapli těžké. Ocitla se uprostřed vojenského cvičného prostoru a byla silně poškozena. Až v průběhu let 1965 až 1968 byla kaple zrekonstruována za přispění občanů, pod vedením farnosti v Sadech a s pomocí kněze Antonína Šuránka. Dne 29. září 1968 byla kaple znovu vysvěcena a ještě téhož roku byla Národním památkovým ústavem zapsána na seznam chráněných staveb. Následující desetiletí přineslo vnitřní úpravy: do připravených výklenků byly osazeny sochy a průčelí zdobí keramická trojúhelníková mozaika. Armáda předala kapli městu až v roce 2003.

V nedávné době bylo k památce přistoupeno vědecky. Po převodu do vlastnictví města v roce 2007 byl zahájen stavebně-historický průzkum. Radarový archeogeofyzikální průzkum v zimě 2008 odhalil pod povrchem zbytky zdiva a kamenů. Následný archeologický výzkum v létě 2008 prokázal, že na místě skutečně stál poměrně velký kostel; byly objeveny zbořené zdi, původní ceglená dlažba a kamenné základy sahající do hloubky až 1,8 m. Lokalita byla v roce 2005 zařazena do soustavy Natura 2000. Od roku 1875 se u kaple konaly pravidelné pouti, které bylo později přerušeno v sedmdesátých letech minulého století.