Klecany a jejich zámek mají hluboké kořeny v česko-německém středověku. Vesnice je poprvé doložena roku 1309 v souvislosti s koupí pozemků, kdy se mezi svědky objevuje Lobek z Klecan. O tři roky později, v roce 1332, se klecanský statek s místním kostelem Nanebevzetí Panny Marie dostává do majetku praského patriciátu – vlastní jej Bohuslav Olbramovic. Vlastní tvrz se zmínkuje teprve v roce 1380, přičemž Olbramoviči ji drželi až do posledních let 14. století.

Počátek 15. století přináší návrat k nestabilnímu vlastnickému režimu. Roku 1418 ji vlastní staroměstský měšťan Mikuláš Meixner z Jevíčka, zvaný také Jevicer, jenž se však pro své odpůrčství vůči husitům změní v uprchlíka. Klecany pak roku 1429 připadají Starému Městu pražskému. Šest let později ji koupí královský podkomoří Jan z Kunvaldu, zvaný od Stříbrné hvězdy, s podporou své manželky a tchyně. Jeho rod ji drží téměř celé století. Na výměně vlastníků se následně nic nemění – v polovině 16. století dochází k rozdělení statku, roku 1562 Kašpar Zelender prodává svůj podíl Jiřímu Vchynskému z Vchynic, který se v Klecanech objevuje ještě v roce 1570. Roku 1616 objekt koupí Alžběta Lobkovicová a připojí jej k Chvatěrubům.

Zásadní změna přichází roku 1691, kdy zámek kupuje Václav Vojtěch ze Šternberka. Nechá jej odhadnout a po roce 1703 ještě pokračuje v jeho dokončení. Finanční nátlak jej však postupně podlamuje a roku 1713 své dluhy řeší postoupením zámku věřitelům. Od 18. století patří Klecany Gallasům a Clam-Gallasům. Právě v tomto období se tady zastavuje cisařovna Marie Terezie (roku 1754 a 1757). Při jedné z jejích návštěv si Jan Kryštof Clam připravuje slavnostní banket – jeho plánek stolu s rozmístěním nádobí se dodnes dochoval.

Trojkřídlá stavba v barokním slohu má dvoupatrové hlavní jižní průčelí a jednopatrová boční křídla. Zámek dvakrát podlehne požáru – v letech 1827 a 1857 – a pokaždé se znovu postaví. Po požáru z roku 1827 jej obnovuje Antonín Balle, který jej pak vlastní od roku 1847. Oprava po požáru z roku 1857 vychází z návrhů stavitele Kašpara Předáka a přináší prvky empírového stylu: jižní průčelí získá střední rizalit s přízemními arkádami a patrovými arkádami nesenými sloupy, završenými štítem a tympanonem. Postupem času se přidává i čtvrté severní křídlo.

Ve druhé polovině 20. století zámek užívala armáda, později v něm bylo kino. Devadesátá léta přinesla nového vlastníka – soukromou společnost, která se po roce 2004 pustila do komplexní obnovy stavby a zámeckého parku. V roce 2023 se zámek objevil na realitním trhu, avšak k prodeji nedošlo. Dnes čeká na svého budoucího majitele.