Evangelická modlitebna v Hrubé Vrbce, zapsaná v rejstříku kulturních památek roku 2022, vypovídá o útlakované minoritě, která si postupně vydobyla prostor pro vlastní náboženský život. Území dnešní Hrubé Vrbky patřilo ke strážnickému panství, jehož majitelé se po roce 1620 snažili přivést obyvatelstvo k jeho katolickému vyznání. Tlak vyvracel lidi z kraje: v letech 1719 až 1749 odešlo pouze z této obce 234 evangelíků. Přesto zde zůstala významná skupina tajných nekatolíků, kteří se ihned po vyhlášení Tolerančního patentu otevřeně přihlásili k luteránskému vyznání. Roku 1782 vznikl místní sbor a stavba kostela začala bez odkladu.

Toleranční patent však neznamenal úplnou svobodu. Evangelická modlitebna nesměla stát uprostřed obce, nesměla mít věž ani hlavní vchod z hlavní ulice. První stavba proto vnikla na kraji obce mezi stodolami jako dřevěná stavba. Les poskytla místní půda a dřevo vozily do stavby všechny rodiny, které vlastnily koňský potah. Tato modlitebna sloužila věřícím čtyřicet osm let, až do roku 1830, kdy na stejném místě vyrůstal nový kostel.

Kostel postavený roku 1830 představuje klasicistní jednoduchý architektonický tvar, respektující původní omezení Tolerančního patentu. Má pravoúhlá okna a sedlovou střechu pokrytou pálenými taškami. Postupně se měnil a rozšiřoval: po polovině 19. století přibyly dřevěné zvonice, počátkem 20. století přešly obnovou. Letech čtyřicátých 20. století se na jihozápadním boku vstupního průčelí postavila čtyřboká zvonice s hodinovým strojem, na severní straně vznikla nižší přístavba předsíně s dřevěnými dveřmi.

Interiér je typický pro evangelické kostely augšpurského vyznání v Horních Uhrách. Dvě kruchy na protilehlých kratších stranách, oltář vedle kruchy a kazatelna na boku vypovídají o rozdílném chápání liturgie. Varhany pocházejí z doby faráře Emila Pellara (1875–1891). Železný zvon věnoval evangelický sbor z Prusinovic v roce 1948, od roku 2012 nese kostel zvon nový, bronzový.

K modlitebně patří i další stavby. Fara byla postavena již v roce 1785, dříve bydleli duchovní v chalupě. Nová fara vyrůsla v polovině 19. století a později se stala sborovým domem. Evangelická škola, jejíž základní kámen byl položen v roce 1783, měla těžký osud: původně bez povolení, později povolena, vyhořela v roce 1842 a byla okamžitě znovu vystavěna. Nová školní budova vysvěcená v září 1884 sloužila dětem až do zrušení církevních škol v roce 1923.

Dnes je modlitebna s historickým interiérem hodnotnou církevní a kulturně-historickou stavbou. Přes dodatečné stavební úpravy si zachovala charakter svého vzniku a postavení—ojedinělou svědkyní života evangelíků v krajině, kde by se jejich víra neměla dát prostor.