Kostel sv. Linharta představuje zajímavé vrstvení dějin české věřící tradice. Na místě dřevěné modlitebny, kterou si evangelíci postavili v 16. století, vznikla v roce 1701 stavba kamenná. Ta byla v letech 1840–1843 přestavěna do dnešní podoby s prvky pseudoslohu a věž byla dokončena až ve druhé polovině 19. století. Dnešní vzhled tak více vypovídá o 19. století než o době původního vzniku.

Farnost má hlubší historické kořeny. Katolická fara v Dolních Studénkách existovala již v předbělohorské době. Naposledy se připomíná v listinách roku 1653, kdy si panství koupili Žerotínové. Za jejich vlády fara zanikla a obec byla připojena k farnosti v Bludově. Obnovena byla teprve roku 1786.

Stavba je jednoduchá a harmonická – obdélného půdorysu s hranolovou věží postavenou nad západním průčelím, kde se nachází hlavní vchod. Presbytář je mírně užší a nižší než hlavní loď. Věž zdobí cibulová báň zakončená štíhlým jehlanem s makovicí a křížem. Venkovní omítka je člená jen na průčelí, z jižní strany se přistavěla sakristie.

Interiér zakrývá valená klenbka s lunetami. Na stropě se dochovala malba s portréty světců – svatého Václava, sv. Jana Nepomuckého, sv. Cyrila a sv. Metoděje. Dominantou je hlavní oltářní obraz svatého Linharta obklopený dvěma soškami klečících andělů. Vybavení pochází převážně z 19. a 20. století a doplňují jej obrazy Křížové cesty.

Zvlášť pozoruhodné je zobrazení Božího hrobu z roku 1866, které chránží nízké zábradlí. V roce 1923 byly do věže zavěšeny tři nové zvony od broumovské firmy Oktav Winter (220, 120 a 16 kg), zasvěcené svatému Martinovi, sv. Cyrilu a Metodějovi a sv. Linhartovi. Ve druhé světové válce byly zabaveny, vrátily se však v roce 1947 z Hamburku.

Nejcennějším vlastnictvím kostela jsou renesanční náhrobky Estery Syrakovské z Pěrkova a jejích čtyř dětí (1592), zasazené v obvodní zdi. Estera, provdaná za Jana Bukůvku z Bukůvky, zemřela v roce 1589 ve věku třiceti let při porodu dcerky. Tři její synové jí předešli v životě – dva mrtvě se narodili v roce 1586 a 1587. Náhrobek se skládá ze dvou desek: menší zobrazuje tři hošíky v trojarkádě (prostředního označují jako Petra z Bukovky), větší znázorňuje Esteru s dítětem v náručí. Od roku 1958 jsou registrovány jako chráněná kulturní památka.

Před kostelem u cesty stojí kamenný kříž z roku 1844, který svědčí o dlouhé religiózní tradici této jihomoravské vesnice.