Zahradní Město zaujímá severní a východní část katastrálního území Záběhlic a je součástí městské části Praha 10. Jádrem čtvrti je původní kolonie rodinných domků, dnes známá jako staré Zahradní Město, kterou obklopují dvě sídliště. V povědomí obyvatel se prosadila jako samostatná čtvrť.

Ještě počátkem dvacátého století bylo zde nezastavěné území pokryté poli a loukami. Půda dlouhodobě patřila penzijnímu fondu zaměstnanců státních drah. Výstavba Zahradního Města byla zahájena roku 1928 a brzy se stala jedním z největších pražských stavebních podniků. V roce 1929 byly první domky úředně kolaudovány, od roku 1932 se stavba intenzivovala pod vedením družstva Nová Praha.

Do roku 1934 byla vybudována kompletní infrastruktura – vozovky, kanalizace s moderní čisticí stanicí, vodovod, plyn, elektřina, pouliční osvětlení a částečná telefonizace. Postupně zde bylo vybudováno prvních dvě stě třicet obytných objektů. Nejintenzivnější období přišlo v roce 1939, kdy bylo postaveno a kolaudováno sto třicet sedm domů. Celkem zde vyrostlo pět set devadesát domků, mezi nimi dva bloky v majetku firmy Michelin a další celek na ulici Jabloňové. Průměrná cena domu v tehdejší době dosahovala sto padesáti tisíc korun.

Druhá světová válka zastavila rozvoj čtvrti. Nařízením německých úřad byly práce v roce 1941 pozastaveny. Zbývající pozemky byly nabídnuty družstevníkům k odkoupení a případné výstavbě po válce. Ačkoliv původní projekt počítal se sedmi sty padesáti bytovými objekty pro deset tisíc obyvatel, tato ambiciózní vize nebyla naplněna.

Po válce se Zahradní Město stalo vyspělou obytnou lokalitou. Sčítáním z ledna 1946 bylo zaznamenáno šest set osm obytných domů, v nichž žilo tisíc čtyři domácnosti a téměř tři tisíce obyvatel. Chyběly zde pouze základní veřejné služby – poštovní úřad, policejní revír a měšťanská škola. Celek byl ale bohatě vybaven živnostníkem: dvě mlékárny, řeznictví, drogerie, papírnictví, cukrárny, železářství, prodejny zeleniny a ovoce, kadeřníci, textilní prodejna, trafiky a několik restaurací zajišťovaly potřeby střední třídy.

Pohled na Zahradní Město je neodmyslitelně spjat s ideou zahradního města – v třicátých letech dvacátého století byla značná část pražské výstavby inspirována touto koncepcí. Podobné vilové čtvrti se budovaly v Letné, Vinohradech, Barrandově, Smíchově a na dalších místech hlavního města. Specifickým rysem Zahradního Města byl i způsob pojmenovávání ulic, který vytvořil jeden z největších a nejucelenějších systémů pojmenování v Praze.

V roce 2005 byla v jihovýchodním okraji Záběhlic vybudována další zástavba nazvaná Nové Zahradní Město. Dnešní Zahradní Město tak představuje vrstvený urbánní organismus kombinující meziválečné vily, socialistická sídliště a novodobou zástavbu.