Vnitřní Brno reprezentuje důležitý koncept v administrativní historii Brna. Jedná se o historické označení pro území, jehož hranice byly fixovány v období let 1850–1919, byť s menšími změnami. Toto území se do určité míry krývalo s dnešní městskou částí Brno-střed a mělo status samostatného soudního okresu Brno-město až do 31. ledna 1949. Katastrální hranice se zachovaly s menšími úpravami až do druhé katastrální reformy Brna z let 1966–1969.

V současnosti se území Vnitřního Brna rozprostírá mezi více brněnských městských částí. Převážná část spadá do Brna-středu, zatímco menší okrajové části patří k Brnu-Bohuncím, Brnu-Černovicím, Brnu-jih, Brnu-Jundrov, Brnu-Kohoutovicím, Brnu-Královu Poli, Brnu-severu, Brnu-Žabovřeskám a Brnu-Židenicím.

Původně tvořilo Vnitřní Brno jednu osadu nazývanou Město Brno, která existovala až do roku 1972. Skládala se z vlastního Města Brna a řady předměstí se samostatným katastrálním statusem. Mezi magistrátní předměstí patřila Kožené, Křenové, Pekařská, Silniční a Špilberk, mezi nemagistrátní pak Dolní a Horní Cejl, Josefov, Staré Brno a Trnitá.

V průběhu druhé poloviny 19. a počátku 20. století se hranice Vnitřního Brna postupně rozšiřovaly. Roku 1869 byl k Brnu připojen areál psychiatrické léčebny, která se stala katastrálním územím Zábrdovice II. Roku 1883 byl založen brněnský ústřední hřbitov na pozemcích původně patřících Horním Heršpicím, který byl připojen jako nové katastrální území. V 90. létech 19. století došlo k rozšíření areálu První brněnské strojírny. Roku 1912 se hranice posunuly na úkor Králova Pole, roku 1915 pak došlo ke sloučení starých katastrálních území. Roku 1936 byly další katastrální území sloučeny. Při první katastrální reformě Brna z let 1941–1942 byly počty katastrálních území redukovány a došlo k dalším úpravám hranic.

Roku 1972 byla osada Město Brno zrušena a její území rozpuštěno mezi nově vzniklé místní části odpovídající katastrálním územím z druhé katastrální reformy.