Blansek reprezentuje typickou feudální pevnost moravského středověku. Zřícenina leží v katastrálním území Suchdolu v Moravském krasu a nachází se pouhých cca půl kilometru od slavné propasti Macochy. Vchod do Punkevních jeskyní leží přímo pod kopcem, na kterém hrad stojí – těsná blízkost jednoho z nejpůsobivějších přírodních úkazů Čech a Moravy. Od roku 1964 má hrad status chráněné kulturní památky.

Hrad založil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku v druhé polovině 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1275, kdy se pevnost již vyvíjela v důležité centrum regionu. Brzy se stala střediskem rozsáhlého lenního obvodu zahrnujícího více než třicet manjí – měřítko jeho feudálního vlivu. Jako lénem jej biskupové počínali přiznávat teprve od konce 14. století, v návaznosti na markraběcké války, které zasáhly Moravu. Prvním zaznamenaným leníkem byl Erhart z Kunštátu a ze Skal, kterému jej v roce 1396 svěřil biskup Mikuláš z Riesenburka. V následujících desetiletích hrad střídavě vlastnili či drželi v zástavě různí magnáti – Aleš z Kunštátu a Lysic (od 1400), Vilém Zajíc z Valdeka (1417–1420) a rod ze Studnice (1420–1435).

Během husitských válek se Blansek stal opěrným bodem biskupa Jana Železného v boji proti husitům. Ačkoliv se traduje, že hrad čelil husitským tažením v letech 1424 a 1431, spolehlivé zprávy o jeho dobytí nejsou známy. Předpokládá se, že k dobytí nedošlo, nebo hrad alespoň nebyl poškozen natolik, aby se stal neobyvatelným. Roku 1440 se na něm konal sjezd biskupských leníků, potvrzující jeho politickou relevanci. Brzy poté přišel rozpad – v roce 1461 se uvádí jako pustý. Tradice vypráví, že jej zničil požár, a že jej ještě během třicetileté války upravovali k dočasné obraně proti Švédům.

Stavebně se Blansek skládá z vlastního jádra rozměrů 70 × 25 metrů, které vzniklo v 13. století za biskupa Bruna a obsahovalo palác. Toto hlavní sídlo dominuje nad údolím Punkvy. Někdy před rokem 1349 bylo k hradu přistavěno rozsáhlé předhradí, oddělené od jádra dvojitým příkopem – typická středověká ochranná konstrukce. Dochovala se část zbytků paláce a hradeb; patrné jsou rovněž pozůstatky předhradí.

Hrad si prošel prudkým úpadkem zejména v 20. století. Ve třicátých letech minulého století byla z důvodů bezpečnosti zbourána část chatrného zdiva, aby se zabránilo jeho pádu na silnici vedoucí k Punkevním jeskyním, které se právě v té době otevíraly veřejnosti. Havarijní stav si péče si zachovává až do současnosti. Koruna zdiva je rozvolněná, zbytky staré pevnosti nepřetržitě hrozí zřícením do údolí řeky Punkvy.