Kostel Navštívení Panny Marie v Hejnicích patří k nejstarším mariánským poutním místům v litoměřické diecézi. Jedná se o barokní kostel při františkánském klášteře, zapsaný jako národní kulturní památka České republiky. V jeho stavbě jsou zachovány části z přelomu 13. a 14. století.

Vznik poutního místa připisuje legenda jednomu chudému řemeslníkovi – sítaři a řešetáři z nedalekého Luže (dnes část Raspenavy). Tenž údajně jednoho dne usínal v hejnickém lese pod třemi lípami na břehu Smědé a spatřil ve snu andělé seděící na větvích. Jeden z nich jej vyzval, aby přinesl na místo obrázek Matky Boží pro všechny pocestné. Řemeslník zakoupil v Žitavě dřevěnou sošku a umístil ji s úctou na strom. Dle tradice se poté jeho nemocná žena i dítě uzdravili. Legenda datuje tuto událost do roku 1159 nebo 1211 – jednotlivé prameny se přesně neshodují.

Jakmile se zpráva o zázraku roznesla, začali poutníci na místo proudit. Kolem roku 1211 měla údajně vzniknout dřevěná kaple, později se předpokládá stavba kamenné kaple roku 1252, či setrvání dřevěné svatyně. Kolem roku 1500 ještě věřící uctívali malou Madonu na pařezu. Postupem času rostoucí počet poutníků vyžadoval neustálé rozšiřování svatyně.

Na konci 13. století dal člen rodu Biberštejnů, kteří drželi frýdlantské panství, postavit kamenný gotický kostel. Jeho části z přelomu 13. a 14. století jsou v chrámu viditelné dodnes. Kostel je poprvé písemně doložen roku 1346. Roku 1469 poskytl papežský legát Rudolf chrámu odpustky, roku 1498 jej vysvětil miesenský biskup Jan ze Salhauzenu.

Historie se však obrátila proti katolickému kultu. Po Biberštejnech připadlo panství císaři Ferdinandovi I., který jej roku 1558 prodal protestantskému rodu Redernů. Noví páni se řídili tehdejším právem a převáděli kostely na protestantský ritus. Hejnický kostel však uzavřeli, přestože poutníci prosívali před zavřenými dveřmi. Ani žádost císaře Rudolfa II. z roku 1591 situaci nezměnila. V roce 1609 odvezla Kateřina z Redernu sosku Matky Boží na liberecký zámek, který roku 1615 vyhořel. Soška nepodlehla plamenům a byla vrácena. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 Redernové Čechy opustili.

Obnovení přišlo v roce 1622, kdy vojevůdce Albrecht z Valdštejna koupil panství a kostel znovu otevřel. Po jeho zavraždění v roce 1634 převzali panství roku 1636 Gallasové. Právě v jejich období dosáhla Hejnice vrcholu slávnosti – některé poutě údajně navštívilo až sedm tisíc věřících.

Ústředním objektem uctívání zůstává kamenná gotická soška Panny Marie s Ježíškem, nazývaná Sličná Matka (latinsky Mater Formosa), vysoká 38 centimetrů. Poutní cesta z Prahy do Staré Boleslavi obsahuje jedenáct kaplí, z nichž jedna je zasvěcena Panně Marii Hejnické; stavěny byly v letech 1674–1690.

Přestože je kostel stavebně trojodní bazilikou, papežské povýšení na baziliku minor nebyl nikdy dokončen – proces zůstal zastavený na diplomatické úrovni.