Třeboňský zámek patří k největším zámeckým komplexům České republiky a je neodmyslitelnou součástí historického centra města Třeboně. Svým rozsahem – více než sto obytných místností – a polohou na jihozápadní straně historického jádra tvoří honosný renesanční zámek dominantu Masarykova náměstí, na které plynule navazuje.

Na místě dnešního zámku stával původně panský dvorec, který se postupně vyvíjel v tvrz a později v kamenný hrádek. Zlomovým okamžikem byla roku 1366, kdy si tento statek koupili Rožmberkové od pánů z Landštejna. Třeboň se rychle stala jejich politickým centrem – roku 1376 ji povýšili na poddanské město se právy královských měst. V bezprostřední blízkosti hrádku také vybudovali augustiniánský klášter.

Zámek získal svou dnešní podobu zejména pod vedením Rožmberků v 16. století. Roku 1479 si ho Vok II. z Rožmberka vybral za své sídelní město a nechal rozšířit severozápadní nároží. Jeho nástupce Jindřich VII. pak přidal východní a západní křídlo. Skutečná přeměna však přišla po požáru roku 1562, který zasáhl město i tehdejší hrad. Vilém z Rožmberka pověřil stavitele Antonína Ericera rozsáhlými přestavbami. Mezi lety 1565–1575 bylo celé západní křídlo podstatně prodlouženo směrem na jih a doplněno spojovací částí s bránou a věží, čímž bylo uzavřeno vnitřní nádvoří. Tuto významnou přestavbu na renesanční zámek dokončil architekt Dominico Benedetto Cometta z Eckthurnu za vlády Petra Voka, jehož jméno v podobě „Petrus Woko Ursini Gubernator" je vytesáno na bráně.

Roku 1611 zemřel Petr Vok na zámku a zámek zdědili Švamberkové. Po bitvě na Bílé hoře však přišli o většinu majetku a roku 1621 bylo třeboňské panství císařem Ferdinandem II. zkonfiskováno. Od roku 1660 jej vlastnili Schwarzenbergové, kteří obohatili areál barokními dostavbami. V 20. letech 20. století ztratili v důsledku pozemkové reformy podstatnou část svého majetku, zámek si však ponechali a pronajímali jej jako hotel. Schwarzenbergové zámek vlastnili až do roku 1940, kdy jej zabralo gestapo. Po válce byla roku 1945 zavedena národní správa a roku 1947 byl zámek znárodněn.

Vnější nádvoří obklopují renesanční hospodářské a správní budovy se sgrafity zdobícími jejich fasády. Pozoruhodným prvkem je kašna z roku 1712 vytvořená podle návrhu Paollo Ignatia Bayera. Ozdobuje ji plastika havrana klovajícího Turka, která připomíná vítězství Adolfa Schwarzenberga nad Turky u Raabu – motiv, který se vyskytuje i v rodovém erbu Schwarzenbergů. Do komplexu vedou čtyři brány: Jižní, zastavěná do areálu, severní renesanční brána do Masarykova náměstí (s datací 1607), východní u Hamiltonova paláce a západní mřížová brána otevřená do zámeckého parku.

Zámek je dnes ve vlastnictví státu a správu zajišťuje Národní památkový ústav. Je veřejnosti přístupný a představuje důležitou etapu vývoje renesanční architektury v Čechách. V roce 1919 jej navštívil během své první oficiální cesty do Třeboně prezident Masaryk.