Hradební ulice prochází Prachaticemi v těsném sousedství historického hradebního systému. Začíná křižovatkou u Malého náměstí, vine se podél starých zdí a ústí u Štěpánčina parku do křižovatky se Solní ulicí. Celkem zde stojí osmnáct domů s číslem popisným. Ulice leží na silniční parcele 1511/23, mimo vymezení městské památkové rezervace, přesto ji historické mapy – včetně plánů zachycujících hranice rezervace – soustavně zaznamenávají.

Zástavba po obvodu prachatických hradeb se utvářela postupně a nesourodě. Na severu vyrůstalo dolní předměstí, na jihu a jihovýchodě předměstí horní; nejintenzivněji se stavělo tam, kde vedla hlavní průjezdní osa městem. Naproti tomu na západ od středu města panovala ještě na počátku 19. století zemědělská prázdnota – tamní komunikace byla pouhou okružní polní cestou, jak dokládá i plán Prachatic z roku 1837. Zlom přišel v roce 1750, kdy byla v Prachaticích ustavena městská garda a pro její potřeby vybudována střelnice. To zvýšilo dopravní a strategický význam části cesty vedoucí od Horní, tehdy zvané Pasovské, brány. Situaci v místě dnešní Hradební zachycují mapy druhého vojenského mapování dokončené roku 1852 i mapy třetího vojenského mapování.

Ulice přitom dlouho nenesla jediný název. Část od Pasovské brány k dnešní křižovatce s ulicí SNP se na katastrálních mapách jmenovala Na střelnici, německy Schiesstattgasse. Krátký úsek vycházející z Malého náměstí nesl roku 1837 název Eiskellergasse. Po dobudování kasáren a převelení 18. praporu polních myslivců dne 15. září 1875 se přirozeně ujalo pojmenování Kaserngasse, doložené již roku 1894 a používané i za druhé světové války. K sjednocení celé ulice pod názvem Hradební – tradičním v historických jádrech mnoha českých měst – došlo teprve v roce 1968.

Výraznou kapitolou v životě ulice se stala léta 1952 až 1955. Na její západní straně tehdy vyrostlo první prachatické sídliště, v tehdejší hantýrce zvané „první bytový okrsek" nebo ulice Pod Hradbami. Jedenáct dvoupodlažních bytových domů s čísly popisnými 422–425, 430–435 a 442 vtisklo ulici novou, severo-jižní osu souběžnou s původní trasou. Sídliště disponovalo celkem 122 bytovými jednotkami, z nichž většina byla přidělena důstojníkům Československé lidové armády a jejich rodinám. Výstavba přímo navazovala na reorganizaci stávajícího pěšího pluku na 62. motostřelecký pluk – vševojskový útvar prvního sledu určený k obraně státní hranice se Spolkovou republikou Německo. Sídliště bylo proto záměrně umístěno v těsné blízkosti hlavní brány nově budovaných kasáren. Na konci nové zástavby stojí budova s charakteristickými prvky socialistického realismu, původně postavená jako sídlo Okresního výboru KSČ, dnes sloužící jako budova Městského úřadu Prachatice.

Hradební ulice tak spolu s Liliovou ulicí a celým areálem sídliště představuje hmotný doklad „militarizace" Prachatic – přeměny starobylého jihočeského města v typické poválečné pohraniční posádkové město na jihozápadní hranici Československa. Kdo ji dnes projde od Malého náměstí ke Štěpánčinu parku, čte dějiny ve vrstvách: středověká hradba, vojenská logika 19. století a socialistický urbanismus 50. let stojí zde doslova bok po boku.