Loreta se rozprostírá na východní straně Loretánského náměstí jako soubor barokních staveb, jejichž dominantou je věž se zvonohrou. Areál vznikl spojením centrální loretánské kaple Panny Marie, kterou obklopuje čtvercový komplex poutních ambitů a kostela Narození Páně. Celý soubor je krytou chodbou spojen s nedaleký klášterem kapucínů, který jej spravuje dodnes.

Stavba vznikla z iniciativy hraběnky Benigny Kateřiny z Lobkovic. Práce na kaplii začaly v roce 1626 a byly završeny vysvěcením v den Zvěstování Páně, 25. března 1631. Kaple je záměrnou kopií slavného poutního místa v italském Loretě, které podle středověké legendy vzniklo zázračným způsobem. Svatá chýše, domek, kde měla žít Panna Marie v Nazaretu, měl být andělskými silami přenesen přes moře do Itálie během vpádu saracénů. Z tohoto místa se pak úcta rozšířila po celé Evropě, a tak vznikaly její podmanělé kopie. Pražská varianta byla navržena italským architektem Giovannim Orsimem a měla být věrným ztvárněním italského předlohy.

Na stavbě se podíleli významní čeští architekti Kryštof Dientzenhofer a jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer, který ji dokončil. Jejich podpis nese zejména poutavé hlavní průčelí obrácené do Loretánského náměstí. Fasáda trojosé kompozice se odsunutými římsami zdobí tři štíty – boční jsou vyzdobeny sochami Panny Marie a archanděla Gabriela, pod nimi sedí sochy evangelistů. Střední část zdůrazňuje monumentální portál vchodu, mohutný balkon s balustrádou a sochy svatého Josefa a Jana Křtitele. Celý soubor chránila před průčelím terasa s devatenácti sochami a devíti andílčími soušošími nesoucími kartouše s reliéfy ze života Panny Marie. Tyto sochy vytvořil Ondřej Filip Quitainer; řada z nich jsou dnes nahrazeny kopiemi, zatímco originály střeží Lapidárium Národního muzea.

Vnitřek kaple skrývá vyzdobu, která usiluje o věrnost italskému vzoru. Na hlavním oltáři trůní poutní soška Loretánské černé madony, kterou obklopují stříbrné reliéfy. Stěny zdobí fragmenty maleb. Uvnitř se prý nacházejí i přenesené trámy a cihly přímo z italské Lorety, ačkoli se nedaří to prověřit.

Počátkem 18. století byla Svatá chýše obestavěna barokními ambity se čtvercovým půdorysem. Jejich nástěnné obrazy oslavují svaté patrony a patronky určené na pomoc v nemocích a utrpení. Mezi nejznámější kaplemi patří kaple Extáze svatého Františka s plátnem od Petra Brandla a jihozápadní kaple Panny Marie Bolestné se španělskou barokní sochou. Ambity zdobí také dvě kašny s figurálními sousošími zobrazujícími Krista vítězného mezi apoštoly a Nanebevzetí Panny Marie.

Od počátku 20. století je v prvním patře ambitů umístěna významná sbírka votivních a liturgických předmětů z období pozdní gotiky, renesance, baroka a historismu. Jde o druhou nejcenější chrámovou klenotnici České republiky – ihned za Svatovítským pokladem Metropolitní kapituly. Sbírka zahrnuje výjimečné barokní zlatnické práce, relikviáře, kalichy a monstrance, mezi nimi slavnou zlatou monstranc zvanou Pražské slunce.