Palackého most je silniční most přes Vltavu v Praze, postaven v letech 1876 až 1878 a otevřen pro veřejnost 22. prosince 1878. Stavba reagovala na akutní potřebu spojit rychle se rozvíjející průmyslový Smícheov s ostatní Prahou. Již roku 1871 místní družstvo iniciovalo stavbu, práce však v roce 1873 přerušila hospodářská krize. Město Praha pak od družstva převzalo náklady a projekt pokračoval.

Stavbu vedl český inženýr Josef Reiter, který původně navrhl řešení železné, jelikož se však nesetkalo s přijetím, vznikl most kamenný. Architektonickou podobu připravil Bedřích Münzberger. Základní kámen byl položen 13. května 1876. Stavbu realizovala vídeňská firma Bratří Kleinové spolu s A. Schmollem a E. Gärtnerem. Stavbaře vyznamenala jedna světová premiéra: poprvé v Praze bylo při stavbě pilířů použito kesonové založení, které zajišťovaly Ringhofferovy závody přímo na Smíchově.

Most má sedm kamenných klenbů. Středí klenba dosahuje průměru 32 metrů, ostatní postupně 30,4, 28,8 a u břehů 27,2 metrů. Délka mostu činí 228,8 metru. Zhlaví pilířů a klenbové kvádry jsou z modré žuly, zábradlí z bílého kararského mramoru a poprsní zdi z červeného pískovce. Původně měl most „barevné" prvky s národními barvami, kterých se však postupem času vlivem exhalací vzdoroval.

Od roku 1897 jsou na mostě čtyři sochaře Josefa Václava Myslbeka znázorňující dvojice postav z českých pověstí a Rukopisu královédvorského: Ctirada a Šárku, Libušu a Přemysla, Lumíra a Píseň, Záboje a Slavoje. Brzy po otevření – od roku 1883 – se most stal součástí pražské tramvajové sítě jako první pražský most s běžnou tramvajovou tratí spojující Palackého náměstí na pravém břehu se Smíchovem.

Most si všiml i Albert Einstein. V letech 1911 a 1912 po něm procházel, když pracoval jako profesor na německé univerzitě v Praze. Cestoval z Lesnické ulice na Smíchově, kde bydlel, do Viničné ulice.

Během druhé světové války utrpěl most v únoru 1945 při leteckém náletu. Myslbekova sousoší byla silně poškozena a později přemístěna do Vyšehradských sadů. V rámci odstranění bombardovacích škod byl most v letech 1950 až 1951 rozšířen do dnešní podoby – šířka se zvětšila z původních 10,7 na 13,9 metru a vozovka z 7,7 na 10,3 metru.

Pojmenování se v čase měnilo. Dříve se nazýval Podskalským nebo Kamenným mostem na Smíchov. Brzy dostal jméno po Františku Palackém, během druhé světové války byl krátce Mozartovým mostem (1940–1945), poté se vrátilo původní pojmenování.