Na místě, kde dnes stojí bořislavský kostel, se připomíná sakrální stavba již k roku 1352. Nynější barokní budovu začal projektovat Christian Lagler, stavitel ve službách rodu Claryů a starší teplického zednického cechu. Výstavba byla zahájena roku 1713 a vysvěcení proběhlo pravděpodobně v roce 1717, ačkoli historik Vít Honys uvádí dobu stavby v letech 1717–1721. Lagler byl ve své době vůdčí osobností teplického baroka: v Teplicích zřejmě projektoval přestavbu kostela svatého Jana Křtitele a kapli Nalezení sv. Kříže, jeho rukou vyšly i mnohé lázeňské budovy. Mezi jeho další dochovaná díla patří kostel sv. Petra a Pavla v Růžové u Děčína, kostel sv. Valentina v Novosedlicích či kaple sv. Eustacha ve Mstišově.

Zároveň s výstavbou kostela byl rozšířen a zdí ohrazen přilehlý hřbitov. Budova prošla opravami v letech 1820 a 1839 — při první z nich dostala novou střechu a do sakristie byly proraženy nové dveře. Elektřina byla zavedena až roku 1927.

Kostel je barokní jednolodní stavbou s trojbokým závěrem. Hranolová věž je nadstavěna štítové stěně a spojena s ní volutovými křídly. Ve štítové stěně vystupuje mělký střední rizalit vymezený plochými pilastry, které se opakují i na nároží. V ose fasády je vstup se segmentovým frontonem, v bočních polích pak niky s volnými plastikami sv. Barbory a sv. Kateřiny. Věž je kryta přilbou s polygonální zvoničkou. Boční fasády lemují lizénové rámy, okna jsou segmentová se štukovým ostěním. Interiér je zaklenut valenou klenbou s lunetami.

Z vnitřního vybavení stojí za pozornost obraz sv. Kateřiny na boční stěně kněžiště — původně hlavní oltářní obraz, pocházející z první poloviny 18. století, pravděpodobně z okruhu malíře Petra Brandla. Mezi kazatelnou a zpovědnicí je zasazen epitaf s datem 1694 a reliéfem lebky na zkřížených hnátech: jde o náhrobník matky faráře Paula Antona Weigela, za jehož působení byl kostel postaven. Hlavní oltář pochází z roku 1873, kazatelna o rok mladší. Barokní mobiliář utrpěl citelné ztráty opakovanými vloupáními — k prvnímu došlo roku 1800, další následovala v letech 1823, 1830, 1920 i 1993.

Ve věži se dochoval zvon s nápisem v gotické minuskuli: „tento zvon dielan ke czty a k chwale panu bohu matcze bozi a wssiem svatim." Dva starší zvony z let 1569 a 1679, doložené k roku 1915, byly vzápětí zrekvírovány. Dochovaný zvon měl před rekvizicí za druhé světové války zachránit tehdejší starosta obce, přičemž nelze vyloučit, že pochází ještě z původního středověkého kostela.

Kostel obklopuje zeď někdejšího hřbitova se zbytky náhrobků a márnicí. Severovýchodně pod ním stojí fara čp. 5, dílo architekta Jeronyma Costy — obdélná patrová budova s mansardovou střechou a portálem nesoucím letopočet 1733. Při průjezdní silnici nedaleko kostela stojí sloup s Pietou z roku 1720, dnes nahrazenou replikou; na návsi pak kamenný kříž z roku 1801 na hranolovém soklu s reliéfy. Bořislav byla od roku 1922 působištěm děkana Franze Sitteho, významného regionálního vlastivědce.