Na místě, kde dnes leží Kozinovo náměstí – lidově zvané Kozí plácek – v Trhových Svinech, stával od 13. do 15. století hrad. Jeho fyzické stopy zmizely pod pozdější zástavbou, avšak samotný tvar a rozsah náměstí stále prozrazují, kde středověký areál ležel. Jde o jeden z mála případů, kdy lze zaniklou hradní dispozici číst přímo z urbanismu živého města.

Hrad vznikl předpokládaně kolem poloviny 13. století jako strážní opevnění na Vitorazské stezce, tehdy důležité obchodní a komunikační trase. Nejstarší nepřímý doklad jeho existence pochází z roku 1260, kdy je v pramenech doložen Ojíř ze Svin, příslušník klokotské větve mocného rodu Vítkovců. Hrad náležel landštejnské linii tohoto rodu – po Ojířovi jej zdědil jeho synovec Vok z Třeboně a poté Vokovi potomci Jaroslav, Sezima a Ojíř. Od roku 1327 držel Trhové Sviny Vilém z Landštejna.

V roce 1359 Vítek z Landštejna prodal hrad Rožmberkům, kteří jej připojili k novohradskému panství, jež od téhož rodu získali o rok dříve. K roku 1355 je v pramenech zmíněna kaple sv. Jana Křtitele v předhradí, patrně dodatečně přistavěná k původnímu areálu. Trhové Sviny se tak staly součástí rozsáhlého rožmberského dominia v jižních Čechách.

Klíčovým předělem v osudech hradu byl rok 1420, kdy jej dobyla a obsadila husitská vojska pod vedením Jana Žižky z Trocnova. Rožmberk Oldřich hrad sice zpětně získal, avšak k roku 1454 je uváděn ve zpustošeném stavu. K obnově již nedošlo. Hrad byl zřejmě zbořen do roku 1480. Jedinou stavbou, která přežila zánik celého areálu, byla zmíněná kaple sv. Jana Křtitele – ta však zanikla roku 1828, čímž byl fyzický odkaz hradu zcela smazán.

O podobě hradu lze usuzovat pouze na základě stopy, kterou zanechal v půdorysné struktuře Trhových Svinů. Předpokládá se, že šlo o rozsáhlejší, nejméně dvoudílný areál zahrnující dnešní Kozinovo náměstí a jeho bezprostřední okolí. Existenci předhradí dokládá právě zmíněná kaple, která v něm stávala.

Návštěvník, který dnes přijde na Kozinovo náměstí, nestojí před žádnou zříceninou ani informační tabulí s rekonstrukcí. Stojí však doslova na půdorysu středověkého hradu, jehož obrysy přežily v uličním rastru města. Pro zvídavého turistu, který umí číst krajinu a urbanismus, je to zážitek svého druhu – číst historii nikoli z kamene, ale z tvaru prostoru.