Staroměstská radnice tvoří komplex několika domů na Staroměstském náměstí, které byly postupně připojovány do jednoho celku pro správu Starého Města pražského. Od roku 1958 je chráněna jako kulturní památka a od roku 1992 jako národní kulturní památka.

Vznik radnice souvisí s přiznáním větší autonomie Starého Města. Dne 18. září 1338 vydal král Jan Lucemburský dekret, kterým udělil staroměstským občanům svolení koupit si z výnosu kupeckého dvora Ungeltu vlastní budovu pro radnici. Měšťané si vybrali místo v centru Staroměstského tržiště a koupili dům Wolflina od Kamene. Radnice tak nahradila dosavadní starou rychtu v domě čp. 404/I v Rytířské ulici. Během 15. až 19. století pak staroměstští měšťané postupně přikupovali a přestavovali další domy, které byly spojovány v tzv. špalíčku.

Radnice se stala také místem vzpomínky na československé vojáky. Dne 25. dubna 1921 byla sem uložena prst z verdunského bojiště československých legií. O rok později, 1. července 1922, zde byl zřízen hrob neznámého vojína z bitvy u Zborova. V prostorách radnice byly uloženy také ostatky z dalších bojišť československých legií v Dobrudži, u Bachmače, na Sibiři a na Doss' Altu. Během nacistické okupace byly pamětní desky odstraněny a hrob byl v roce 1941 na rozkaz K. H. Franka likvidován. Dne 1. července 2022 byly nové pamětní desky slavnostně odhaleny.

Během Pražského povstání v květnu 1945 sloužila radnice jako jedno z ústředí protinacistického odboje. V jejím bezprostředním okolí probíhaly těžké boje, při kterých 8. května vznikl při ostřelování německými vojsky rozsáhlý požár – pár hodin před podepsáním jejich kapitulace. Oheň zničil novogotické křídlo radnice tak těžce, že zůstaly stát pouze obvodové zdi. Těžké škody utrpěly také věž, gotický arkýř a Staroměstský orloj. Zvon se zřítil, rozbil a zčásti roztavil; jeho fragmenty jsou dnes uloženy v Muzeu hlavního města Prahy. V požáru shořela i část městského archivu s cennými historickými prameny.

V roce 1947 se uskutečnila architektonická soutěž, která měla rozhodnout o osudu obvodových zdí novogotického křídla. Nakonec bylo rozhoduto zdi strhnout a ponechat jen jedno krajní pole, které bylo nezbytné pro statické zajištění radniční věže. V průběhu 20. století bylo vypsáno několik architektonických soutěží s cílem zaplnit prostor po zbouraném křídle. Prvními byly soutěže v letech 1899–1900 a 1905, obě bez vítěze. Třetí soutěž z roku 1908 měla vítěze – Antonína Wiehla – ovšem jeho návrh nikdy realizován nebyl. Další soutěže se konaly v letech 1938, 1963, 1966–1967 a 1988, všechny skončily bez vítěze nebo s nerealizovanými návrhy. Proto prostranství na místě vyhořelého křídla zůstává dodnes volné.

V dubnu 2017 začala rozsáhlá rekonstrukce vnějšího pláště radnice. Obnova se týkala věže s ochozem, radniční kaple a Staroměstského orloje, který byl demontován a opraven. Během doby, kdy orloj chyběl, byla jeho funkce zastoupena velkoplošnou obrazovkou promítající všechny pohybové i zvukové efekty. Opravy dosáhly ceny 48 milionů korun.