Králův dvůr – nazývaný také Královský dvůr či Královský palác – sloužil jako rezidence českých králů v letech 1383 až 1485. Stával na místě, kde dnes stojí Obecní dům na Starém Městě pražském, a to přímo u brány zvané Mikuláše od věže, dnes známé jako Prašná brána. Poloha nebyla náhodná: odsud vedla cesta z Prahy do Kutné Hory, což místu dodávalo strategický i symbolický význam. Majetkem koruny zůstal areál v letech 1386 až 1631.

Ke stěhování ze Starého Města vedl krále Václava IV. pravděpodobně spor s královnou vdovou, která tehdy rovněž sídlila na Pražském hradě. Václav IV. nejprve pobýval v blízkosti Staré židovské školy, avšak roku 1383 přesídlil k hradbám Starého Města. Samotný palác se do jeho rukou dostal až po roce 1386. Areál postupem času zahrnoval vedle paláce také domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahradu.

Po Václavu IV. se v Králově dvoře vystřídala řada dalších panovníků. Jeho bratr Zikmund Lucemburský zde sice formálně sídlil, avšak v Praze reálně pobýval jen zřídka. Teprve po Zikmundově smrti se Královský dvůr poprvé spojil s korunovačním rituálem. Z paláce vycházely po Královské cestě korunovační průvody na Pražský hrad – celkem čtyři, a to v průběhu 15. století: Albrechta II. Habsburského dne 28. června 1438, Ladislava I. dne 28. října 1453, Jiřího z Poděbrad dne 7. května 1458 a Vladislava II. dne 22. srpna 1471.

Nejdéle zde pobývali Ladislav Pohrobek a Jiří z Poděbrad. Ladislav přebýval v paláci v letech 1453–1454 a naposledy v posledním měsíci svého života roku 1457 – právě zde zemřel. Jiří z Poděbrad obýval Králův dvůr nejprve jako zemský správce v letech 1453–1458 a poté jako král až do roku 1471, kdy zde také zemřel. Z paláce vyšly i oba pohřební průvody: Ladislavův dne 25. listopadu 1457 a Jiřího z Poděbrad dne 25. března 1471. Poslední panovník, který ve dvoře krátce sídlil, byl Vladislav Jagellonský. Po nepokojích, jež vešly do dějin jako Druhá pražská defenestrace, se roku 1485 vrátil na Pražský hrad a o několik let později přesídlil do Budína.

Budova Královského dvora měla trojúhelníkový půdorys. V jihozápadním křídle se nacházel věžový palác, součástí komplexu byl velký sál pro důležitá královská jednání i různé slavnostní akce, dále zahrady a domy pro služebníky. Na druhé straně dnešní Celetné ulice stával dům, původně patřící staroměstské patricijské rodině Velfloviců, který Václav IV. využíval pro potřeby dvora. Nejpozději roku 1454 připadl královně Johaně, manželce Jiřího z Poděbrad, a začal se nazývat Dvůr králové. Narodila se zde Ludmila z Poděbrad; Johana palác obývala i po manželově smrti, avšak kolem roku 1473 odešla do Mělníka. Od počátku 15. století až do roku 1512 byly v Králově dvoře uloženy také Zemské desky.

Z celého někdejšího paláce se do dnešních dnů nedochovalo nic viditelného – pouze archeologicky zjištěné základy zdiva ukryté pod Obecním domem. Živou připomínkou královské rezidence zůstává název ulice Králodvorská, která sousedí s místem, kde dvůr stával. Návštěvník, který se zastaví před Prašnou bránou nebo vstoupí do Obecního domu, stojí doslova na půdě, po níž kráčeli čeští králové středověku.