Schönbornský palác stojí v pražské Malé Straně v ulici Tržiště a představuje vzácný příklad barokní architektury s vrstvami více než dvou století. Dnes je chráněn jako kulturní památka a od roku 1925 slouží jako sídlo Velvyslanectví Spojených států amerických.

Palác vyrůstl na místě, kde stávalo pět renesančních domů zničených během třicetileté války. V polovině 17. století pozemky odkoupil hrabě Rudolf Colloredo-Waldsee, velkopřevor maltézského řádu a rakouský generál, který jako vojenský velitel pražské posádky v roce 1648 ubránil Staré Město pražské před vpádem švédských vojsk. Tento významný voják nechal palác vystavět v letech 1643 až 1656. Autorství budovy se připisuje italskému architektu Giovannimu Pieronimu, který se s Colloredem velmi dobře znal z vojenské činnosti.

Neodmyslitelnou součástí paláce je rozlehlá terasovitá zahrada situovaná do svahu petřínského kopce. Colloredo ji založil v roce 1660 na místě staré vinice. Terasy se vinou majestaticky dolů, rozčleňovány kamenným schodištěm a doplňovány saudem. Na vrcholu zahrady stojí raně barokní gloriete – zvonovitá stavbička určená pro pobyt a pozorování. V druhé polovině 17. století patřila zahrada k nejproslulejším pražským stavbám, kterou zmiňují deníky kardinála Harracha i cestovatelé. Byla proslulá jak svou uměleckou výzdobou, tak výjimečným výhledem na Pražský hrad a město. Gloriete se stala oblíbeným místem, odkud si návštěvníci prohlíželi ohňostroje pořádané na Vltavě.

Palác získal svou dnešní podobu během přestavby v letech 1715 až 1718, kterou nařídil habsburský politik Jeroným Colloredo-Waldsee. Stavební práce prováděli předním tehdejší architekti: Giovanni Battista Alliprandi, Bartolomeo Scotti a zřejmě také Jan Blažej Santini. Jedním z klíčových prvků byla reorganizace uličního průčelí s nově vymysleným prokomponováním klenutých prostor v jednotlivých patrech. Charakteristické architektonické znaky – zejména klenáky a frontony – naznačují, že přestavba je připisována především Santinimu, významnému českému architektovi italského původu. Alliprandiho zásahy (1720) zasáhly také interiéry a zahradu. Zachovalo se několik štukových stropů, které se připisují Giacomu Antonimu Corbellinimu.

V roce 1794 palác koupila hraběcí rodina Schönbornů, podle níž nese svůj název. V roce 1910 Schönbornové začali pronajímat pokoje v paláci. Mezi nejznámější nájemníky patřil spisovatel Franz Kafka, který si v roce 1917 pronajal dva pokoje na několik měsíců. V dochovaném dopise své snoubence Felici Bauerové vylíčil své nadšení z paláce: vysoké a krásné místnosti, červeně a zlatě zdobené, okna do klidného dvora a nad všechno do nádherné terasy, která se majestátně svažuje dolů.

Dnes zůstává palác veřejnosti uzavřen – slouží jako sídlo amerického velvyslanectví, přístup mají jen zaměstnanci. Návštěvník se tak může pokochat pouze pohledem na klasickou barokní fasádu z ulice, přesto však i z venčí vypovídá o bohaté historii, kterou za svými stěnami skrývá.