Na vyvýšeném ohrazeném místě v Radeníně, okrese Tábor, stojí nenápadná, přesto pozoruhodná stavba: hrobka rodu Baillet de Latour, nazývaná také pohřební kaple sv. Jana Nepomuckého. Je jednou z mála hmotných připomínek šlechtického rodu původem z Burgundska, jehož doložené počátky sahají až do roku 1066. Rod byl povýšen do španělsko-nizozemského šlechtického stavu v roce 1674 a do rakousko-nizozemského hraběcího stavu v roce 1719.

Statek Radenín se do rukou rodu Baillet de Latour dostal v roce 1878, kdy jej po svém otci zdědila Jindřiška Kolowrat-Krakowská (1828–1902), provdaná od roku 1846 za Josefa Jana Bailleta de Latour (1815–1891). Kaple samotná je však starší: jako hřbitovní byla postavena v roce 1740. Původně patřila k hřbitovu rozkládajícímu se kolem blízkého kostela sv. Markéty, od nějž ji dnes odděluje komunikace. V roce 1870 sem byly přeneseny sochy sv. Františka z Pauly a sv. Jana Nepomuckého od budovy kostela. O devět let později, v roce 1879, byla před kaplí zřízena krypta, do níž začali být pohřbíváni majitelé radenínského statku a jejich rodinní příslušníci.

Kaple stojí východně od kostela sv. Markéty, na dohled od zámku Radenín. Na oplocený vyvýšený pozemek se vchází po několika schodech. Samotná stavba je omítnutá, postavená z lomového zdiva na obdélném půdorysu o rozměrech 2,8 × 3 metry. Zdobí ji křídlový štít, uprostřed nějž je plastický rodový erb. Štít završuje dvojramenný kovový kříž. Vstupní otvor je půlkruhově zaklenutý a vsazený do štukovém portálku s jedním klenákem a dvěma hranolovou hlavicemi. Uvnitř se nachází křížová klenba, obraz Panny Marie — snad Klokotské — a náhrobníky Bailletů de Latour z 19. a 20. století. Vstup do krypty před kaplí kryje velká obdélníková kamenná deska s plastickým latinským křížem v horní části a čtyřmi kruhovými úchyty v rozích.

Po stranách kaple stojí dvě sochy o výšce přibližně 3,5 metru, pocházející z první poloviny 18. století. Levá, severní, zpodobuje sv. Františka z Pauly: světec drží v levé ruce hůl a v pravé hořící srdce, nápis na podstavci udává rok 1717. Pravá, jižní, představuje sv. Jana Nepomuckého v chórovém oděvu — klerice, rochetě, almuci a s biretem — nesoucího v levé ruce kříž a přikládajícího prst pravé ruky k ústům jako symbol mlčení; podstavec je datován rokem 1727. Zatímco sokly jsou ze žuly, plastiky jsou z umělého kamene. Sochy přitom mohou být mladší, než naznačuje datace na soklech. Vedle kaple rostou dvě mohutné lípy velkolisté a kolem plotu jsou vysázeny keře.

Z proslulých členů rodu jsou v rodové hrobce pohřbeni příslušníci větve spjaté s Radenínem. Naopak Maxmilián Baillet de Latour (1737–1806), generál jízdy a zemský velitel na Moravě a ve Slezsku, ani jeho syn Theodor (1780–1848), rakouský polní zbrojmistr a ministr války, v Radeníně neleží — oba jsou pohřbeni na Vídeňském ústředním hřbitově.

Kaple je dnes ve vlastnictví obce a spolu se dvěma sochami tvoří chráněný památkový soubor. Pro návštěvníka putujícího po Táborsku jde o místo nenápadné, ale autentické: zbývá z něj architektura pozdního baroka, kamenné sochy a ticho ohrazeného hřbitovního okrsku, v němž se několik generací jednoho šlechtického rodu vrátilo do radenínské půdy.