Prvním šlechtickým sídlem v Otíně byla gotická tvrz zvaná Šabat, pocházející předpokládně z druhé poloviny patnáctého století. Roku 1550 náležela rodu Boříkovských z Košumberka, kteří ji prodali Šebestiánu Raichenbachovi z Raichenbachu a na Srbicích. Jeho synové Kryštof a Jindřich Otín záhy prodali Václavu Broumovi z Miřetic, od nějž jej koupil Fabián Mejtolár z Mejtolu. Ten jej po dvou letech přenechal klatovskému rychtáři Matyáši Kaufunkovi z Poborovic. Po roce 1589 Otín nejspíše vyženil Jiří Kanický z Čachrova. Někdo z tehdejších majitelů dal ve druhé polovině šestnáctého století postavit novou renesanční tvrz, zatímco stará Šabat stála u poplužního dvora ve východní části vesnice pravděpodobně až do devatenáctého století.

Jiří Kanický z Čachrova se zapojil do stavovského povstání v letech 1618–1620, po jeho porážce přestoupil ke katolictví a byl omilostněn. Po jeho smrti spravovala panství vdova Ludmila až do roku 1656, kdy Otín přešel na syny Jana Jiřího a Viléma Jetřicha. Vilém Jetřich svou polovinu záhy prodal Marii Žofii Bukovanské a ta roku 1659 dokoupila i podíl druhého bratra — statek tak opět sjednotila. V roce 1675 jej koupil Jan Vilém Příchovský z Příchovic, jehož syn Albrecht Karel panství rozšířil o sousední Předslav.

V průběhu osmnáctého století se majitelé střídali rychle. Roku 1708 statek získal Přibík Vilém Kokořovec z Kokořova, jenž zemřel o čtyři roky později. Správy se ujala jeho dcera Marie Anna, provdaná Michnová z Vacínova, a po ní Viktorie Anna z Unwerthu. Ta zadlužené panství 1. prosince 1740 prodala Františku Adamovi Janovskému z Janovic, po jehož smrti jej kolem roku 1780 zdědily jeho děti. Roku 1784 připadl dohodou Janu Vincencovi Janovskému.

Kolem roku 1800 Otín koupil Ferdinand ze Sternfeldu a dal starý zámek přestavět. Ještě před dokončením prací roku 1808 zemřel. Záhy jej od jeho dcery získal pražský advokát Jan Měchura a stavbu dovedl do konce. Podle Jiřího Úlovce právě v tomto období vzniklo empírové křídlo, které zásadně určilo dnešní podobu zámku; pozdější úpravy z osmdesátých let devatenáctého století ji prý již výrazně nezměnily. Na zámku za Měchurů pravidelně pobýval František Palacký, který zde psal své Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě a roku 1827 se oženil v předslavském kostele svatého Jakuba. Od roku 1840 patřil zámek hudebnímu skladateli Leopoldu Eugenu Měchurovi.

Druhá polovina devatenáctého a první polovina dvacátého století přinesla další časté změny majitelů: roku 1875 jej syn Leopolda Eugena Viktor prodal lékaři Vojtěchu Duchkovi, 9. ledna 1897 jej koupila Olga Zedtwitzová, roku 1910 Ferdinand Altvatter, roku 1925 manželé Jílkovi a roku 1940 Alois a Emílie Michovští. Emílie vlastnila zámek až do roku 1950, kdy byla přinucena jej věnovat otínskému místnímu národnímu výboru. Od sedmdesátých let jej využíval národní podnik Kozak Klatovy jako skladiště a později se v něm uskladňovaly zemědělské produkty. Dlouhodobé zanedbávání údržby vedlo k zatékání a poškození stropů i obvodového zdiva.

Opravy zahájil až nový majitel kolem roku 2000. V říjnu 2018 zámek koupila podnikatelka Daria Krstev, která v rekonstrukci pokračovala. Zámecký areál je kulturní památkou od roku 1964 a pro návštěvníka představuje zajímavý doklad toho, jak šlechtické sídlo procházelo po staletí proměnami — architektonickými i majetkovými — a jak jeho osudy byly v dobrém i zlém neoddělitelně spjaty s českou historií.