Zámek Lužany stojí v rovině na levém břehu řeky Úhlavy nedaleko Přeštice, obklopen parkem s renesanční užitkovou zahradou. Od roku 1963 je státem chráněn jako kulturní památka. Přestože jsou Lužany v písemných pramenech zmíněny již od roku 1245, stavba zámku v dnešní podobě pochází z podstatně novější doby.

Na místě původní tvrze si zřejmě postavili Petr nebo Adam Příchovští z Příchovic v sedmdesátých letech šestnáctého století jednopatrový renesanční zámek s dřevěnou věží. Letopočet 1583, zachovaný na klenáku nad hlavním vstupem, označuje dobu dokončení stavby. V průběhu devatenáctého století čekala stavbu nejprve barokní přestavba na počátku století, později podstatnější úpravy v letech 1886–1887.

Osud zámku se zásadně proměnil po roce 1867, kdy jej zakoupil přeštický rodák Josef Hlávka – architekt, stavitel a mecenáš. Hlávka přestavěl zámek podle vlastních plánů: zbořil část původní renesančně-barokní stavby a na jejím místě vybudoval dvoupodlažní objekt s půdorysem tvaru písmene Y. Jako samostatné křídlo připojil jednopatrovou kapli zasvěcenou Panně Marii, svatému Václavovi a svatému Antonínovi. Pro vysvěcení kaple v roce 1887 složil Antonín Dvořák slavnou Lužanskou mši (Mši D dur, op. 86). Skladatel na zámku často pobýval a stal se součástí Hlávkova širokého kulturního okruhu.

Zámek se pod Hlávkovým vedením stal neodolatelným magnetem pro české umělce a vědce. Mezi jeho hosty patřili dramatik a básník Jaroslav Vrchlický, spisovatel Julius Zeyer, malíř Julius Mařák, sochař Josef Václav Myslbek, grafik Max Švabinský, skladatel Josef Suk či dirigent Oskar Nedbal – výběr nejvýznamnějších osobností české kultury konce devatenáctého století.

V roce 1904 odkázal Hlávka zámek i s celým svým majetkem Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových, kterému patří dodnes. Zámek i areál se tak staly střežitelem Hlávkovy kultivované vize. Dnes je zámek veřejnosti přístupný jen výjimečně, po dohodě s představiteli nadace. Slouží především představitelům vědy a kultury, vybraným vysokoškolským studentům a vedení akademických institucí – zůstává tak střediskem intelektuálního života, jak si jej Hlávka představoval.