Kostel svatého Mikuláše v Polici stojí na vyvýšeném místě v blízkosti silnice z Úsova do Dubicka a představuje důležitý svědek středověké a novověké historie regionu. Oltářní autentika kostela z roku 1312 je nejstarším dochovaným dokladem nejen existence samotného kostela, ale také osady Police. Původně byl kostel součástí farnosti, která zde fungovala po staletí, ale kolem roku 1600 farnost zanikla a kostel se stal filiálním chrámem úsovské farnosti, kterou slouží dodnes.

Architektonický vývoj kostela velmi jasně odráží stylistické změny, jimiž procházela česká stavitelství. Nejstarší součástí je gotické kněžiště vznikající již v 13. století. Jedná se o stavbu čtvercového půdorysu se valenou klenbou s výsečemi, podporovanou konzolami, které paměť tradice připomíná jako nosné prvky staršího žebrového klenutí. Ze střední doby se dochovala v jižním průčelí kněžiště gotická okna – jedno se segmentovým záklenkem a za oltářem úzké okno s kružbou, jehož jeptiškovský tvar dodnes svědčí o raném gotickém období.

V průběhu 17. a 18. století prošel kostel zásadními přestavbami. Barokní převod se uskutečnil ve dvou fázích – v letech 1672 a 1763. V těchto dobách byla k gotickému jádru přistavěna jednolodní stavba obdélného půdorysu se plochým stropem a okny segmentových zaklenků. Nad západním průčelím vznikla čtyřboká věž, kterou člení lizény a vrcholí ozdobná obloučková římsa. Věž s ciferníky hodin je věnčena čtyřbokým stanem přecházejícím v osmiboký jehlan s lucernou. Po severní straně věže se vine točité schodiště.

Finální podobu kostel nabyl v první polovině 19. století, kdy došlo k jeho dostavbě a úpravám. V té dobu také vznikly kamenné prvky areálu – v roce 1850 byl postaven pískovcový kříž s tělem Ježíše Krista na podstavci s reliéfem Panny Marie Bolestné a v tomtéž roce byla zvýšena ohradní zeď hřbitova. Zajímavostí je, že v této zdi byl zazděn starší smírčí kříž pocházející z 15. století.

Interiér kostela uchovává cenné umělecké a liturgické předměty. Hlavní oltář pochází ze 70. let 17. století a byl upraven kolem roku 1800 do podoby zdobeného dvojetážového retabula s nástavcem. V jeho středu trůní Madona, po stranách jsou sochy sv. Václava a sv. Zikmunda. Druhou etáž zdobí čtvercový obraz sv. Mikuláše a nástavec nese obraz svaté Trojice. K nejstarším vzácným artefaktům patří kamenná křtitelnice kalichového tvaru z přelomu 13. a 14. století a středověký zvon ulitý ke cti sv. Mikuláše z roku 1497, který zní v kostele po více než pět set let.

Kostel byl do seznamu kulturních památek zapsán v roce 1964. Dnes představuje cenný příklad synkreze gotických a barokních prvků a nabízí návštěvníkům pohled na dlouhý vývoj českého sakrálního stavitelství.