Dům patří mezi nejzákladnější lidské potřeby a je stavením určeným v prvé řadě k bydlení. I když může sloužit také různým jiným účelům – od výroby a skladování až po administrativní funkce – jeho primárním smyslem zůstává poskytnout obydlí. Dům a byt silně ovlivňují domácí život a odrážejí zvyky a nároky určité doby a společnosti.

Slovo dům má hluboké kořeny v indoevropských jazycích. České a slovanské slovo souvisí s řeckým domos, latinským domus a staroindickým dáma-, všechna odvozená z indoevropského kořene dem-, který znamená stavět. Vývoj domů v průběhu dějin byl těsně provázán s klimatem, krajinou a dostupnými materiály. V teplých podnebích se tradiční obydlí stavěla z hlíny a často měla kulatý půdorys, pokrytý listím. Naproti tomu v chladnějších krajích byly typické obdélné nebo čtvercové stavby z dřeva, kamene nebo cihel. Mnohé z těchto severních domů byly záměrně zapuštěny částečně do země – tzv. zemnice nebo polozemnice – což zajišťovalo lepší tepelnou izolaci.

Stavba domu se tradičně skládá z několika základních prvků. Na základech stojí obvodové stěny a střecha, které dohromady chrání vnitřek stavby. Jedním z nejviditelnějších prvků je průčelí – stěna obrácená do ulice, která bývá různě ozdobena. Volně stojící domy, zvláště na venkově, stojí často samostatně v zahradě nebo tvoří řady (řadové domy). Městské domy se přiléhají k sobě a tvořia dlouhé fronty podél ulic a náměstí, mívají několik podlaží oddělených stropy, stejně tak i sklepy pod zemí. Vnitřek bývá rozdělen příčkami na jednotlivé byty a místnosti určené různým účelům.

Výběr stavebních materiálů závisí na místních podmínkách a klimatu. V teplých krajích převládá hlína a cihly, v severních regionech se používá dřevo, kámen nebo také cihly. V novější historii se rozšířil beton a nové hmoty jako pórobeton. Materiály se často kombinují – tradičně šlo o dřevěnou konstrukci s hlíněnou nebo cihlovou výplní, tzv. hrázděné domy; dnes se běžně používá betonová nebo ocelová kostra s cihelnou vyzdívkou. Střechy se tradičně kryly slámou, dřevěnými šindeli, keramickými taškami nebo kamennou břidlicí; používal se také kov. Moderní domy mívají rovné střechy bez krovu, tvořené betonovými prefabrikáty s hydroizolační vrstvou. Základy domů bývají dnes betonové a musí sahát do hloubky, kde nepromrzá půda. Větší stavby jsou podsklepené, zatímco věžové domy a mrakodrapy mají velmi hluboké základy s ocelovými nebo betonovými piloty.

V moderní době se stavba domů řídí speciálními zákony a předpisy zaměřenými na zajištění bezpečnosti, hygieny a soukromí. Součástí soudobého domu jsou složité instalace a rozvody – elektřina, voda, plyn, kanalizace, ústřední topení a vzduchotechnika –, které mohou tvořit značnou část celkových stavebních nákladů. Zvyšuje se rovněž důraz na izolaci, a to jednak proti vlhkosti u základů a ve sklepech, jednak na tepelnou izolaci obvodových zdí, půd a střech, což je zásadní pro úsporu energie. Izolační vlastnosti hrají důležitou roli i u oken a dveří.

Typ domu a jeho vzhled se silně liší podle kultury a jejích zvyků, podle klimatu a krajiny, stejně jako podle dostupných stavebních materiálů a technologií. V chladnějších podnebních pásmech má dům podstatně větší význam pro lidský komfort a přežití než v teplých krajích, kde se žije převážně venku. Kde lidé tráví více času uvnitř domů, jsou jejich nároky na kvalitu a péči o stavbu podstatně vyšší. Dům si tak v průběhu dějin zachovává svůj elementární účel – poskytnout úkryt a odrážet, jaké potřeby a hodnoty vyznává daná doba a společnost.