Klášter, který návštěvníkům představujeme, je unikátní palimpsest tří stylových období. Jeho architektura slučuje gotické, renesanční a barokní prvky do koherentního celku architektonického vývoje. Nachází se v historickém centru Olomouce a patří mezi nemovité kulturní památky České republiky.

Počátky kláštera, jak jej známe dnes, sahají do poloviny patnáctého století. Podnět k jeho založení dala kazatelská činnost Jana Kapistrána, významného františkánského kazatele. Základní kámen položen v květnu 1453 na místě v Bělidlech, před hradbami Olomouce. Již roku 1455 se zde konala provinční kapitula františkánů, což svědčí o rychlém rozvoji komunity. Řád zde vybudoval významný klášterní komplex. V roce 1468 byl vysvěcen kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, který se stal středobodem duchovního života františkánů. Roku 1492 klášter trpěl požárem a následoval postupný úpadek.

Třicetiletá válka přinesla vážné následky. V letech 1642 až 1650 museli františkáni klášter opustit kvůli obsazení Olomouce Švédy. Po skončení války se činnost řádu postupně obnova. Nejprve byl opraven kostel a přistavěny k němu dvě kaple. Významný je barokní vývoj areálu, zejména etapa od let 1739 do 1744, kdy stavitel Matyáš Kniebandl připojil ke středověkému konventu trojkřídlou budovu. Vznikl nový rajský dvůr, vybudovány byly nové cely, škola pro řádové studenty, refektář a hospodářské místnosti. Klášter v tomto období dosáhl vrcholu vývoje. Sídlila zde knihovna s přibližně třemi tisíci sedmistovkou svazky a více než padesát řeholníků obývalo klášterní budovy. K areálu patřila rozlehlá zahrada s pramenem léčivé vody. V roce 1702 byla postavena kaple Svatých schodů podle římského vzoru.

Josefínské reformy osmdesátých let osmnáctého století znamenaly zásadní změnu. Roku 1784 byl klášter v důsledku dekretu císaře Josefa II. zrušen a františkáni byli přestěhováni. Na jejich místo se nastěhovali dominikáni, kterým byl zrušen jejich starší konvent u kostela svatého Michala. Dominikáni areál postupně upravovali – v letech 1840 až 1845 rozšířili rajský dvůr zbořením příčného křídla. Koncem devatenáctého století se po obnovení noviciátu klášter stal centrem dominikánů v českých zemích a důležitým duchovním i vědeckým střediskem. Roku 1905 byl obnoven status české řádové provincie. Klášter pojal řádovou školu a katolické nakladatelství Krystal. V třicátých letech dvacátého století bylo přistavěno třetí poschodí konventu.

Druhá světová válka a komunistický režim přinesly nový zlom. V padesátých letech překročil klášter do správy státu a jeho prostory sloužily jako hudební škola a ubytovny. Po revoluci roku 1990 se dominikáni vrátili a mohli obnovit své působení. Klášter zůstává dodnes jejich sídlem a svědectvím o dlouhých dějinách řeholního života v Olomouci.