Klášter augustiniánů kanovníků ve Fulneku měl své počátky v pozdním středověku, v období, kdy augustiniáni se stali vyhledávaným řádem svým otevřeným postojem k praktickému životu v komunitě. Jejich sídlo ve Fulneku brzy získalo důležitou pozici v církevní a právní mapě regionu.

Zakladatelem kláštera byl Beneš z Kravař, pán na Moravském Krumlově a mistr komory u krále Václava IV. Dne 29. září 1389 jej založil s cílem zajistit záchranu duše své, své manželky, rodičů a všech svých dědiců ke cti Spasitele a Nejsvětější Trojice. Zakládací listinu potvrdil 16. října 1389 biskup olomoucký Mikuláš z Rýzmburka, čímž klášter získal důležité církevní uznání.

Zakladatel poskytl klášteru bohaté vybavení. Věnoval mu vsi Děrné a Jílovec, solné lávky ve Fulneku, sad naproti klášteru, les u Děrného se včelami a kapli na fulneckém hradě. Všechny tyto statky měly sloužit k prospěchu kláštera a k pomoci chudým, nikdy však neměly být prodány. Zvláštní důležitost mělo to, že farní kostel ve Fulneku se stal kostelem kapitulním – tedy jeho správu převzal klášter. Beneš si vyhradil pro sebe a své potomky právo opravní a fundátorské; vymiňoval si také, aby za něj měli řeholníci sloužit každý měsíc tři zádušní mše.

Klášter byl původně ustaven pro probošta a devět kanovníků. Již roku 1391 se počet míst rozšířil o čtyři – iniciativou Lacka z Kravař, bratra zakladatele, a jeho nejstaršího syna Jana, kteří věnovali vesnice Bílova a Starou Ves. Jako podmínku si vymiňovali, aby v klášterním chrámě byla každodenně sloužena mše Panně Marii. S klášterem byla spojena také škola; konvent měl živit jejího rektora.

Raná léta kláštera se nenesla jen v znamení růstu, nýbrž i budování vztahů. Roku 1397 uzavřel klášter bratrství s augustiniány v Lanškrouně, a rok nato s panenským klášterem v Pustiměři. Tyto svazky mezi řeholními komunitami měly hluboký spirituální smysl – především sdílení modliteb a zádušních služeb.

Dlouhodobě však klášter čelil právním komplikacím. Sídlil v Moravském markrabství, jeho statky a vesnice však ležely v knížectví opavském. Toto rozdělení právní příslušnosti vytvářelo nejistoty v právním postavení konventu. Roku 1434 přestali být Kravařové pány na Fulneku; v zámku se usídlili nekatoličtí šlechtici, kteří si přivlastňovali práva zakladatele. Klášter tímto jednáním trpěl. Teprve později se právo vrátilo ke katolickým Kravařům; po vymření jejich přímé linie roku 1466 jej převzali jejich příbuzní Tvorkovští z Kravař.

Právní nejistoty pokračovaly i v následujících stoletích. Roku 1486 dal Jan ze Žerotína vložit fulnecké panství včetně kláštera a jeho vsí do olomouckých zemských práv. Již roku 1502 však byly klášterní vesnice vymazány a vráceny do knížectví opavského. Roku 1512, když klášter koupi ves Lukavec, zavázal se ji ponechat v knížectví opavském. Takové půlené právní postavení trvalo dlouhodobě. Navíc dlouhá léta nebylo jasno, komu právě náleží právo volby probošta – samotným panovníkům či konventu.

Klášter augustiniánů kanovníků ve Fulneku existoval až do roku 1784, kdy jej zrušil císař Josef II.