Uprostřed vesnice Nahořečice v okrese Karlovy Vary stojí na nepoužívaném, zdí obehnáním hřbitově kostel zasvěcený svatému Václavovi. Jde o římskokatolický filiální kostel, který je od roku 1964 zapsán jako kulturní památka. Přestože dnes působí klidně a nenápadně, jeho stěny pamatují staletí proměn, patronátních sporů i poválečného pustnutí.

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1359. Tehdejší podoba stavby se do dnešních dnů nedochovala – rozhodující byla barokní přestavba, která probíhala v letech 1681 až 1698. Kostel byl při ní rozšířen a financování si postupně předávali dva šlechtici. Přestavbu zahájil hrabě František Augustin z Valdštejna, po jehož angažmá v ní pokračoval hrabě Jan Jiří Clary-Aldringen. Oba rody tak zanechali v exteriéru i interiéru stavby trvalý otisk. V průběhu 19. století a první poloviny 20. století proběhly menší opravy, které kostel udržovaly v provozuschopném stavu.

Zlom přišel po druhé světové válce. Kostel přestal být řádně udržován a budova postupně chátrala. Velká část vnitřního vybavení byla v té době rozkradena. Záchrana přišla až po roce 2000, kdy proběhla celková rekonstrukce, díky níž se stavba dochovala do současnosti.

Kostel je jednolodní, s trojbokce zakončeným presbytářem. K severní straně presbytáře přiléhá sakristie. Po bocích lodě jsou mělké kaplové výklenky a v západním průčelí stojí hranolová věž. Fasády jsou střídmé – členění zajišťují pouze pilastry, bez dalších plastických ozdob. Presbytář je zaklenutý valenou klenbou. Celek působí vyváženě a přehledně, jak barokní architektura v menším venkovském provedení bývá.

Z původního vybavení se bohužel mnoho nezachovalo. Kostel míval tři oltáře. Hlavní oltář nesl akantový rám a zdobily jej sochy svatého Jana Nepomuckého a svatého Antonína. Po stranách stávaly boční oltáře zasvěcené svaté Barboře a Panně Marii. Dnešní stav interiéru je důsledkem poválečných ztrát.

Pro návštěvníka, který projíždí Karlovarským krajem, představuje kostel svatého Václava v Nahořečicích nenápadné, ale autentické místo. Zasazení do starého hřbitova uprostřed vsi mu dodává zvláštní atmosféru. Stavba připomíná, jak hluboko do středověku sahají kořeny i zdánlivě skromných vesnických kostelů a jak křehká je jejich existence bez pravidelné péče.