Kostel svatého Mikuláše v Potvorově je pozdně románská stavba s pozdějšími barokními a klasicistními úpravami, situovaná v obci Potvorov v okrese Plzeň-sever. Přesné datum jeho vzniku není známo, předpokládá se, že k založení došlo přibližně v první polovině 13. století, nejspíše z podnětu bratrů Všebora IV. a Kojaty IV. z rodu Hrabišiců. První písemný doklad pochází z roku 1281 a dokládá, že kostel byl tehdy opevněný a propojen s vedlejší tvrzí; zároveň patřil plaskému i zderazskému klášteru a poddaní obou klášterů zde v době nebezpečí hledali útočiště.

Za husitských válek, kdy Potvorov náležel rodu Kolovratů z Krašova, byla tvrz vypálena, kostel poškozen a románská věž zbořena. V 16. století přešel Potvorov do rukou rodu Gryspeků, po Bílé hoře jim bylo jmění zkonfiskováno a kostel se vrátil plaskému klášteru. Z podnětu opata Ondřeje Trojera byl opraven a vybaven novým oltářem. Po zrušení plaského kláštera v roce 1785 převzal správu kostela Náboženský fond. V letech 1825–26 přibyla klasicistní věž a v roce 1826 získal plaské panství hrabě Metternich, jehož rod zde vykonával patronát až do roku 1945. Od roku 1952 je potvorovský kostel filiálkou kostela v Kralovicích.

Samotná stavba je tribunový kostel postavený z neomítaných kamenných kvádrů. Z románského období se dochovala obdélníková loď s plochým stropem o délce 19,5 a šířce 12 metrů, románský presbytář, půlkruhová apsida i štít lodi s rozetou. Původně byl kostel opevněný a z tribuny ho spojovala dřevěná krytá chodba s vedle stojící tvrzí. V západní části lodi se nachází mohutná kruchta podklenutá křížovou klenbou, podepřená masivním pilířem; okna jsou zasazena vysoko v lodi i apsidě, což potvrzuje obranný ráz stavby. Kolem kostela se rozkládá dosud využívaný hřbitov obehnaný kamennou zdí.

V 18. století byly přistavěny barokní prvky: roku 1741 předsíň, která zakryla původní vstupní portál, a roku 1785 sakristie na jižní straně. V 19. století pak přibyly klasicistní přístavky — západní hranolová věž se zvonicí (1825–26) a schodišťový přístavek na jižní straně (1836). Tyto přístavby románský vzhled kostela narušily.

V apsidě se zachovaly zbytky fresek ze 13. století, z nichž nejvýznamnější je Kristova tvář zobrazená jako Maiestas Domini. Část fresek překrývají mladší malby z 15. století. Freskovém výzdobě se dostalo pozornosti v roce 1898, kdy byly objeveny, a v roce 1938 je rekonstruoval Maxmilián Duchek. Hlavní oltář z roku 1673 je raně barokní, vyrobený neznámým mistrem na kamenném stole; ve středu nese sochu Madony, po stranách sochy sv. Mikuláše a Bernarda. Na kruchtě stojí dvě sochy andělů v nadživotní velikosti rovněž z roku 1673. Křtitelnice je barokní. Kvůli poškození červotočem a vlhkostí byl oltář v roce 2014 vyjmut a svěřen restaurátorům — akademické malířce Karine Artouri a truhlářskému umělci Davidu Kolářovi. V listopadu 2025 byl zrestaurovaný oltář vrácen zpět do presbytáře.

Ze tří dochovaných zvonů je nejstarší z roku 1489, odlitý Mistrem Jiljím z Prahy; jde zároveň o nejstarší movitou památku kostela. Druhý zvon, zvaný Olšanský, pochází z roku 1701 od Jana II. Pricqueye; v roce 2009 byl nahrazen tzv. Chebským zvonem z roku 1874.

O obnovu románského charakteru kostela usiloval již od roku 1901 Spolek pro rekonstrukci kostela sv. Mikuláše, jehož činnost přerušila druhá světová válka. Na jeho odkaz navázal v roce 2007 Spolek pro románský kostel v Potvorově, který zorganizoval sbírku na nový zvon a průběžně podporuje opravy i kulturní využití stavby. Pro zájemce o románskou architekturu a středověké fresky jde o cíl, který málokterý venkovský kostel v Česku dokáže nahradit.