Kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí ve Velešicích, části obce Sběř. Jde o orientovaný römskokatolický kostel chráněný jako kulturní památka. Jeho počátky jsou doloženy k roku 1355. Dnešní vzhled pochází z let 1581–1611, kdy byla stavba přestavěna v duchu pozdní renesance. Poslední větší oprava proběhla roku 1936.

Kostel byl historicky spojen s tvrzí na nedaleké návrší; předpokládá se, že je spojovala chodba vedoucí do zrušené oratoře nad dnešní sakristií. Stavbu dlouhodobě vlastnila rodina Bořků Dohalských z Dohalic, která držela Velešice až do roku 1672. Dvojice renesančních erbů nad vchodem do věže připomíná jejich přítomnost. Stavitelem kostelní lodě byl Jan Baptista Vlach.

Stavba je jednolodní obdélnice s pětiboce uzavřeným presbytářem. Na severní straně přiléhá sakristie, na jižní pak předsíň a hranolová věž. Půlkruhovitě překlenuté renesanční portály tvoří hlavní vstupy; nejbohatší výzdobu vykazuje vchod do věže. V předposledním patře věže se nachází renesanční okno s reliéfy lvích hlav. Presbytář pokrývá křížová a paprsčitá klenba s gotizujícím řebrovým vzorem osázeným na figurálních a erbovních konzolách. Zvlášť je upravena jižní strana presbytáře: zde se zdvihá panská oratoř na krakorcích s čelní stěnou zdobenou čtyřmi erby – Mikuláše Dohalského, jeho manželky Anny z Nežetic a jejich babiček. Triumfální oblouk nese letopočet 1581 a 1981; v jeho vrcholu je osazen pískovcový reliéf anděla. Kostelní loď se rozprostírá pod dvěma poli křížové hřebínkové klenby na pilířích. Nápis na severní stěně hlásí dokončení stavby v roce 1611.

Interiér je řešen převážně v novogotickém stylu z doby kolem 1880 od jičínského řezbáře J. Stoklasy. Obrazy na bočních oltářích pocházejí z roku 1886 od malíře J. Vysekal ml., zatímco v presbytáři visí starší díla – svatý Jan Nepomucký a svatý Alois od Ignáce Raaba z poloviny 18. století. Mezi nejcennější artefakty patří mramorový figurální náhrobník Mikuláše Bořka Dohalského z Dohalic, který zemřel v roce 1575. Před hlavním oltářem leží hrobka určená rodině Zárubovy, která však nikdy nebyla použita; připomíná ji erbovní destička s nápisem a letopočtem 1700.

V hřbitovní zdi se dochovalo sedm renesančních náhrobníků – dva z konce 16. století patřily dívčím rodinám Volanských z Volanic, další jsou dětské a jeden patří Dohalským z Dohalic, poslední pak Karlíkům z Nežetic. Hřbitov obklopuje barokní márnice z 18. století. V roce 1858 byl hřbitov rozšířen; zároveň byla zbořena dřevěná zvonice stojící uprostřed návsi a zvon zavěšen ve věži kostela.

Kostel v dnešní době nekonají pravidelné bohoslužby. Přesto si uchovává bohaté umělecké a historické dědictví, které propojuje gotiku s renesancí a připomíná dlouholeté spojení s rodem Dohalských.