Kaple svatého Václava se nachází uvnitř areálu Vinohradského hřbitova v Praze 10 a představuje cenný příklad novogotické architektury pozdního 19. století. Byla postavena roku 1897 stavitelem Vladimírem Sedláčkem podle projektu architekta Antonína Turka, který se orientoval na historické vlivy a stal se jedním z významných tvůrců vinohradské monumentální architektury své doby.

Hřbitov, na kterém kaple stojí, byl založen pouhých dvanáct let dříve, v roce 1885, a rychle se stal jedním z důležitých pohřebních míst pražských Vinohrad. Antonín Turek, autor stavby, zanechal v topografii Vinohrad hlubokou stopu – vedle této kaple na svědomí také Vinohradské tržnice, Národní dům na Vinohradech a podílel se také na stavbě kostela svaté Ludmily na náměstí Míru. Jeho díla reprezentují architektonický program, který spojoval praktičnost s historicizující estetiku.

Stavba kaple je koncipována jako jednolodní hřbitovní kostel orientovaný v ose západovýchod. Po severní i jižní straně ji obklopují arkády s rodinnými hrobkami – sedm výstavných galerijních gruntů zdobených sochami a malbami, které vytvářely galerijní prostor výjimečné hodnoty. Kostelní loď je zaklenuta křížovou klenbou; pod ní vede poměrně úzký obchod, který podporují krakorce. Okna kaple jsou osvětlena pestře barevnými vitrážemi, které dodávají interiéru atmosféru meditace a vzpomínky.

Během komunistické totality kaple přestala sloužit náboženským účelům a postupně popadala do stavu chátry a opuštění. Obrat nastal až po pádu komunismu v roce 1989, kdy byla kaple rozsáhle zrestaurována a vrácena svému původnímu poslání. Dnes kaple opět slouží pro smuteční obřady a slouží také jako depozitář lapidária Správy pražských hřbitovů – funkce, která ji činí jedinečným v místě spojitosti rituálu a umělecké ochranné péče.

V rodinné hrobce kaple byla v prosinci 2011 pohřbena významná osobnost – prezident Václav Havel. Lapidárium, které je zde uloženo, chrání vzácné originály funerálních soch a reliéfů, jimž by na vzduchu hrozilo nevratné poškození. Jsou zde deponovány práce od špičkových českých sochařů – například originál Svaté holčičky od Josefa Maxe, Lyra od Roberta Platzera (dříve součást hrobky skladatele Václava Jana Tomáška na Malostranském hřbitově), Sedící múza od Tomáše Seidana či Sedící dívka od Franty Úprky. Sbírka zachovává fragmenty staršího hřbitovního umění, včetně Vojáka od Josefa Malínského, který původně ozdoboval Karlínský hřbitov.