Petrášův palác stojí na Horním náměstí v historickém centru Olomouce pod číslem 410/25. Jedná se o nárožní měšťanský dům palácového typu, který je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka. Jeho původ se datuje do 2. poloviny 13. století, kdy zde existovaly dva oddělené středověké domy. Počátkem 16. století byly tyto stavby spojeny do jednoho objektu, jehož prvním dochovaným majitelem byl David Heppner.

Klíčová přestavba nastala v roce 1576, když dům koupil Jan Bítovský z Bítova a rozhodl se jej transformovat na šlechtické sídlo. V následujících třech desetiletích (1576–1604) byla stavba přestavěna v renesančním stylu – vzniklo nové dvoupatrové křídlo s arkádami a v přízemí se vybudoval mázhaus. Na části půl století (od roku 1642) vlastnil palác rod pánů z Vrbna.

Dnešní podoba paláce je však především dědictvím barokní přestavby. V roce 1725 jej koupila Anna Marie Petrášová, vdova po císařském generálovi, a iniciovala ambiciózní rekonstrukci trvající do roku 1734. Z přízemního řemeslnického domu vzniklo reprezentativní sídlo s monumentálním schodištěm a velkým sálem v prvním patře ve stylu piana nobile. Průčelí bylo upraveno honosným kamenným portálem a rodovým znakem Petrášů.

Po smrti Anne Marie palác zdědil Josef Petráš, který jej proměnil na centrum vědeckého a kulturního života. V letech 1746–1751 sloužil jako sídlo Societas eruditorum incognitorum in terris Austriacis – první učené společnosti vzniklé na území Habsburské monarchie. V roce 1751 se Josef Petráš odstěhoval na své panství Nové Zámky a palác prodal.

V 19. století jej od roku 1875 vlastnil Jan Ottahal, kovář a obchodník s železem z Holice, který jej proměnil na centrum místního sociálního života. Jeho syn František v roce 1899 prosadil rozsáhlé úpravy interiéru – druhé patro dostalo reprezentativní byt v novorokokovém stylu s jídelnou, salonem a hudebním pokojem. Zbytek domu sloužil jako kanceláře rodinného velkoobchodu. V přízemí se pak dlouhá léta nacházela vinárna "U Trojice".

Po druhé světové válce byl palác na základě Benešových dekretů zkonfiskován, částečně však vrácen rodině. Po sametové revoluci podstoupil restituční proces a od roku 1999 se definitivně ocitl v majetku státu. Komplexní rekonstrukce byla ukončena v roce 2000, od roku 2001 zde sídlí Národní památkový ústav. V roce 2014 byly obnoveny fasády.

Architektonicky se jedná o dvoupatrový palác s půdním patrem a středním dvorem. V interiéru se dochovaly valené klenby v suterénu a přízemí, renesanční křížové klenby a renesanční točité pískovcové schodiště. Hlavní sílou paláce je monumentální pozdně barokní dvouramenné schodiště s tepaným železným zábradlím. Palác je nyní přístupný jako úřední sídlo, jeho fasády do Horního náměstí prozrazují bohatou kontinuitu od gotiky přes renesanci k baroku.