Vítkovické železárny jsou v Ostravě-Vítkovicích unikátním podnikem těžkého strojírenství, který vyniká svou polohou přímo uprostřed městské zástavby. V minulosti fungovaly jako úplný hutní kombinát – od výroby surového železa, přes výrobu oceli, až k její zpracování a produkci ocelových výrobků. V současnosti již nemají hutní prvovýrobu s vysokými pecemi.

Na počátku 19. století bylo v Moravskoslezském kraji rozptýleno množství železářských hutí, které využívaly místní železnou rudu, vodu a dřevěné uhlí ze zdejších lesů. Mezi nejvýznamnější patřily hutě na hukvaldském panství patřícím Olomouckému arcibiskupství – ve Frýdlantu, Ostravici a Čeladné. Roku 1828 se arcibiskup arcivévoda Rudolf Jan rozhodl, na základě návrhu Františka Xavera Riepela, o výstavbě vysokých pecí právě ve Vítkovicích. Ty měly dodávat surové železo pro novou pudlovnu ve Frýdlantě. Vítkovice byly ideální volbou – ležely blízko Frýdlantu, měly přístup k uhelným dolům a mohly využít vodní síly řeky Ostravice.

Plán se však změnil. Pudlovna byla 16. září 1830 otevřena přímo ve Vítkovicích a dostala název Rudolfova huť. Stavba vysoké pece se odložila, takže surové železo se dovádělo z Frýdlantu. Postupně však vznikly další provozy – roku 1831 již byly v Vítkovicích v provozu válcovna, soustružna a zámečnická dílna.

Skutečný vzestup nastal po roce 1835, kdy se majitelem stalo Vítkovické těžířstvo ovládané bankovcem Salomonem Mayerem Rothschildem. V roce 1843 se Rothschild stal jediným majitelem. Roku 1836 byla zapálena první vysoká pec – jako první v habsburské monarchii zde začali vyrábět železo pomocí koksu. Do roku 1843 již železárny provozovaly dvě vysoké pece a jejich produkce se vyrovnala konkurenci. Mezi nejvýznamnější zakázky patřila dodávka kolejnic pro Rothschildovu Severní dráhu císaře Ferdinanda; dostatečné kvality dosáhly roku 1839. Od roku 1847 byla v provozu válcovna Anselmova huť. Železárny zároveň dodávaly drobné kolejivo, výhybky, dvojkolí, mosty a vagóny. Třetí vysoká pec vstoupila do provozu roku 1856. O šestnáct let později, roku 1872, byla postavena tzv. skotská vysoká pec – v té době největší v celém Rakousku-Uhersku.

Růst produkce si vyžádal zvýšenou spotřebu uhlí. V blízkosti železáren se postupně otevíraly nové doly – Karolina, Šalamoun a Hlubina. V letech 1843–1873, kdy byly železárny Rothschildovým majetkem, se počet zaměstnanců zvýšil desetinásobně z původních 370 pracovníků. Podnik pro své dělníky stavěl bytové domky a noclehárny, zřídil nejdřív primitivní špitál, který byl roku 1853 nahrazen závodní nemocnicí. V roce 1873 vstoupili do vlastnictví bratři Gutmannové – Rothschildové si udrželi 51 procent, Gutmannové 49 procent. Ředitel Paul Kupelwieser zajistil kvalitní surovinovou základnu a vybudoval nové provozy. Roku 1878 byla zahájena stavba měďárny – Kupferhütte – která se stala atypickým provozem vítkovických železáren. Měď se zde zpracovávala v několika etapách: příprava směsi, pražení, loužení a srážení cementační mědi. Provoz měďárny skončil 1. srpna 1962.