Mariánský morový sloup stojí uprostřed Palackého náměstí v Poličce a dominuje jeho prostoru již téměř třista let. Vznikl v letech 1727 až 1731 jako vyjádření vděčnosti města za ochranu před morovou epidemií, která postihla Poličku v roce 1713. Jde o barokní kompozici, kterou pravděpodobně projektoval František Maxmilián Kaňka, zatímco vlastní provedení sochaře svěřeno Jiřímu Františku Pacákovi z Litomyšle. Stavba byla zcela financována Poličkou: použitý pískovec pocházel z lomů v Maletíně a celkové náklady přesahující šest tisíc tři sta zlatých představovaly příjmy z obecních statků za deset let.

Architektonický soupis sloupu svědčí o pečlivém záměru. Podstavec stojí na schodišti trojúhelníkového tvaru se zábradlím, na kterém jsou umístěny sochy svatých Josefa, Anny a Jáchyma. Spodní díl podstavce uzavírá profilovaná římsa, nad níž se nachází sochy svatých Karla Boromejského, Šebestiána a Rocha. Ve výklencích hlubších částí stojí sochy svatých Václava, Víta a Floriána. Kartušemi nad římsou procházejí mariánské reliéfy – Zvěstování, Nanebevzetí a Korunování Panny Marie. Horní partie sloupu tvoří trojboký jehlanec ozdobený třiadvaceti anděly a čtyřiceti andělskými hlavičkami. Celé sousoší vyvěnčuje socha Panny Marie stojící na půlměsíci a zeměkouli. Jednotlivé sochy světců dosahují výšky dva až dva a půl metru, celá struktura měří dnes 22,5 metru.

Již v 18. století se sloup potýkal s problémem stability. Podle místní pověsti byl postaven na místě silného pramene, který v době povodní představoval nebezpečí. Ačkoli byl pramen zalítý olovem a zasypán, sloup trpěl špatnou statikou. Proto byl v letech 1742 až 1743 zcela rozebrán a jeho původní výška, která přesahovala pětadvacet metrů, byla snížena na současných 22 metrů. Během 19. a 20. století došlo k několika dalším opravám, jejichž data se dochovala vytesaná na pilíři pod sochou svaté Anny. V roce 1929 byl pod sochu svatého Jáchyma přidán český nápis připomínající sochaře a dobu vzniku.

Sloup nese na několika místech latinské nápisy z roku 1731, v nichž se město děkuje Panně Marii za záchranu. V roce 1958 byl zapsán do seznamu kulturních památek, a v roce 2008 spolu s radnicí a další sochařskou výzdobou na náměstí získal statut národní kulturní památky. Poslední rozsáhlá restaurace proběhla v letech 1995 až 1997. Dnes slouží jako strhující svědectví barokní zbožnosti i důkazu trvanlivosti tradičního řemesla.