Zámek Hluboká nad Vltavou se vypíná nad stejnojmenným městem nedaleko Českých Budějovic. K nejnavštěvovanějším místům v Česku se řadí oprávněně – je veřejnosti přístupný, obklopují jej okrasné zahrady a anglický park a v bývalé zámecké jízdárně dnes sídlí Alšova jihočeská galerie se sbírkou soch a obrazů holandských a vlámských malířů 17. a 18. století.

Samotný název Hluboká má dva možné výklady. Buď odkazuje na středověkou hradní studnu, původně sto dvacet metrů hlubokou (dnes dosahující hloubky devadesáti metrů), nebo připomíná polohu původního hradu nad hlubokým údolím. Město se do roku 1885 nazývalo Podhrad a status města místo městečka získalo až roku 1907.

Počátky sídla sahají do třináctého století, kdy byl na zdejším místě ze strategických důvodů vybudován hrad Fronburg. Jeho zakladatelem byl pravděpodobně český král Václav I. Ve druhé polovině téhož věku vlastnil hrad Čéč z Budivojovic, jemuž jej Václav I. dal do zástavy, avšak král Přemysl Otakar II. ho Čéčovi odebral a začlenil zpět mezi královské hrady. Dalším držitelem se stal Vítek z Krumlova, původně zdejší purkrabí. Od roku 1289 usiloval král Václav II. o navrácení hradu královské komoře. Toho bylo dosaženo po popravě Vítkova bratra Záviše z Falkenštejna, provedené na louce přímo pod hlubockým hradem dne 24. srpna 1290.

V následujících staletích se majitelé střídali v rychlém sledu. Císař Zikmund hrad zastavil Mikuláši z Lobkovic, od jehož potomků jej roku 1454 vykoupil Jiří z Poděbrad a zapsal jako věno své druhé ženě Johance z Rožmitála. Po panovníkově smrti se hradu zmocnil Jindřich Roubík z Hlavatec a královně jej vrátil teprve po náhradě válečných škod. Johanka tak Hlubokou držela celkem jedenadvacet let, sedmnáct z nich jako česká královna. Po její smrti 12. listopadu 1475 připadl hrad jejímu bratru Jaroslavu Lvu z Rožmitálu a na Blatné. Roku 1490 panství zastavil Vladislav II. Vilémovi z Pernštejna, za jehož rodu vznikla v okolí řada rybníků. Po přechodném vlastnictví Jana z Pernštejna přešla Hluboká roku 1534 na jeho švagra Ondřeje Ungnada ze Suneku, od jehož potomků ji roku 1561 vykoupila královská komora.

Roku 1562 panství zakoupil Jáchym z Hradce a právě Páni z Hradce nechali přestavět starý gotický hrad na renesanční zámek. Zadlužený Jáchym Oldřich z Hradce prodal Hlubokou v prosinci 1598 Bohuslavovi Malovcovi z Malovic, jehož potomkům byl majetek roku 1622 zkonfiskován za účast na stavovském povstání. Panství získal španělský aristokrat a císařský polní maršál Baltasar Marradas, který v letech 1620–1638 dal upravit předhradí. Po jeho smrti roku 1638 zdědil panství synovec Francesco de Salant y Marradas a roku 1661 je od jeho syna Bartoloměje koupil Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu, zakladatel jihočeské větve rodu, která zde sídlila po téměř tři století. Z iniciativy knížete Adama Františka byl zámek počátkem 18. století přestavěn v barokním slohu podle plánů stavitele Pavla Ignáce Bayera a jeho nástupce Antonína Erharda Martinelliho.

Za válek o rakouské dědictví obsadily Hlubokou francouzsko-bavorské síly a v roce 1742 ji opakovaně obléhalo rakouské vojsko. Při bojích byl zničen most a poškozeny věžní hodiny. Přestože opevnění bylo staré přes dvě stě let, posádka odolávala až do okamžiku, kdy jí došly potraviny. Záhy poté bylo opevnění zbořeno a nahrazeno hospodářskými budovami.

Dnešní návštěvník zámek najde v péči Národního památkového ústavu. Kromě prohlídek interiérů lákají okrasné zahrady a anglický park, jehož severovýchodní část patří do evropsky významné lokality Hlubocké hráze. Samostatnou zastávku si zaslouží Alšova jihočeská galerie v bývalé jízdárně se sbírkou holandského a vlámského malířství 17. a 18. století.