Pavilon na Lidické třídě v plzeňské městské části Severní Předměstí má vrstvenou historii. Nejprve posloužil jako školní budova Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, ale po dostavbě nového univerzitního kampusu u Fakultní nemocnice Plzeň jej univerzita nabídla k prodeji pro Vyšší hospodářskou školu. Budova byla 3. ledna 1994 prohlášena kulturní památkou a stala se první stavbou architekta Hanuše Zápala, která získala právní ochranu.

Potřeba hospodářské školy vycházela z konkrétní situace v jihozápadních Čechách. Na počátku dvacátého století zde neexistovala střední škola s hospodářským zaměřením, všechny nově budované instituce se zaměřovaly čistě na průmyslové obory. Dne 14. října 1918 schválila Zemská správní komise Českého království otevření zemědělského studijního oboru v Plzni a předtím již byl zakoupen statek Lüftnerka jako školní majetek. Novostavbu Vyšší hospodářské školy pověřili architektem Hanušem Zápalem, který se těšil v Plzni značné vážnosti. Parcela byla vybrána na půli cesty mezi statkem Lüftnerka a boleveckými rybníky, které měla škola rovněž využívat, na místě svírnutém ulicemi Plaskou a Karlovarskou. Projekt se zpracovával roku 1920, stavba se začala v květnu 1923 a 6. října 1924 bylo v nové budově zahájeno vyučování.

Zápal v návrhu projevil originální myšlení. Budovu odsunul od hlučného provozu obou rušných plzeňských tříd a obklopil ji nově vytvořeným parkem, v němž šikovně propojil již vzrostlé stromy s novými prvky—ozdobným bazénem a alpínem. Park se stává svými atraktivními prvky reprezentantem města v dobových publikacích. Samotná budova má půdorys tvaru L s valbovou střechou a jasně odkazuje na modernistické stavby Jana Kotěry. Fasáda kombinuje přírodní i umělý kámen, omítky a režné cihly, čímž vytváří bohatý vizuální výraz. Od nárožní budovy, která je vstupem, vybíhají dvě křídla rovnoběžná s ulicemi. Křídlo ke Karlovarské třídě obsahovalo učebny chemie a rostlinné i živočišné výroby s laboratořemi. V druhém křídle při Plaské ulici se nacházely reprezentativní prostory vedené ředitelnou a profesorskou sborovnou, ke kterým se připojoval obytný dům s čtyřpokojovým bytem ředitele a dvěma byty pro školní personál.

Interiér nese známky umělecké pečlivosti. Profesorská sborovny je vybavena trámovým stropem, hlavní aula kubistickými pilastry a figurálními plastikami Otokara Waltera zobrazujícími klečící ženy se zvířaty a žnbovou snopu. Dvojramenné schodiště, které je dominantou celého objektu, zdobí sochy Otakara Ševce a triptych Augustina Němejce z roku 1927 s názvem Ze života lidu na Plzeňsku.

Pavilon dnes stojí jako svědectví toho, jak vážně byla meziválečná éra považována za příležitost k architektonicky ambicióznímu budování institucí. Park obklopující stavbu a umělecké prvky skryté v interiéru činí z místa více než jen školní budovu—představuje ideál vzdělání jako součásti kvalitního veřejného prostoru.