Angerbach leží jeden kilometr severovýchodně od města Kožlany v okrese Plzeň-sever, na ostrožně nad soutokem Javornice a Hradeckého potoka v nadmořské výšce 400 metrů. Lokalita je chráněna jako kulturní památka od roku 1964. Jméno Angerbach pochází z novověku; starší prameny spojují toto jméno primárně s hradem Týřov, zatímco spojitost s kožlanskou lokalitou se objevuje až v pramenech osmnáctého století. Předpokládá se, že oba hrady mohly být původně pojmenovány identicky a jejich názvy se rozlišovaly pomocí přívlastků, které se později ztratily.

Hrad vznikl okolo poloviny třináctého století, nejpozději po roce 1238, kdy si získal Václav I. městečko Kožlany jako součást rozšíření své moci v přemyslovském loveckém hvozdu. Zakladatelem byl nejspíše panovník nebo drobný šlechtic se služebným vztahem k Týřovu. Angerbach u Kožlan pravděpodobně plnil funkci pomocného správního objektu v odlehlé části týřovského panství. Ve srovnání s ostatními královskými hrady patřil k stavbám nižší kvalitativní úrovně. Již v době svého vzniku byl Angerbach plnohodnotnou stavbou, rychle však zastarával. Nejspíše již na začátku čtrnáctého století byl opuštěn, a to vinou staticky problematické konstrukce valů vyžadujících nepřetržitou údržbu, kterou se již neudržovalo.

Architektonicky měl hrad dvojdílnou dispozici. Přibližně obdélná část byla chráněna valem, příkopem a roubenou stěnou. Uvnitř stála rozměrná zemnice vyhloubená do skály, jejíž stěny byly z kamenné obezdívky. Druhou část hradu odděloval další příkop. Stavby jsou příkladem archaického stylu s převahou dřevěných a zemních konstrukcí, proto bývá Angerbach řazen mezi hrady přechodného typu.

Archeologický výzkum odhalil rozsáhlý soubor keramických zlomků datovatelných do druhé poloviny třináctého až první poloviny čtrnáctého století. Kovové předměty se zachovaly v špatném stavu; téměř polovinu tvoří hřeby. Naleziště vydala také zlomky visacího zámku, hroty lukostřeleckých šípů a střely do kuše. Zajímavostí je, že se zde zachovalo velmi málo zvířecích kostí, z nichž jen necelá čtyři procenta patřila lovné zvěří – což vyvracívá původní představu o Angerbach jako čistě loveckém hrádku. V jedné destrukční vrstvě se našla jediná mince, patrně haléř vyražený v Hallu během čtrnáctého až patnáctého století, který se do ruzovrálí dostal až po zániku hradu.

Dnes se na místě uchovávají viditelné zbytky valů a příkopů, které svědčí o někdejší strategie obrany. Angerbach přitahuje zájemce o středověkou historii a archeologii, neboť skrze své nálezů a stavební podobu odhaluje, jak vypadaly královské hrady během časné etapy přemyslovské expanze.