Klášter Nanebevzetí Panny Marie v Dolním Ročově patří mezi významné klášterní stavby období pozdního středověku. Augustiniánský klášter, který svou existencí na tomto místě vydržel přes šest století, vznikl roku 1373 na iniciativu Albrechta staršího z Kolowrat. Zakladatel ho nejen vystavěl a zabezpečil ekonomicky, ale zajistil si pro sebe i své potomky kontrolu nad klášterními statky. Bylo mu také vyhověno, aby zde po své smrti spočinul — jeho náhrobek se dodnes nachází v klášterním kostele. Rod Kolowratů si tak vytýčil úlohu štědrého donátora, kterou plnila generace za generací.

Počátky kláštera byly poměrně rychlé. První mniši byli uvedeni v roce 1376, o čtyři roky později došlo k konsekraci kostela. Od samého počátku se zde vaři pivo přímo v klášteře, což byla zajímavá součást hospodaření. Husitské války přinesly vážné zničení, klášter byl silně poškozen, ale patrně nezanikl úplně. Následující století, zvláště 15. a 16. století, byla obdobím postupného úpadku. Zotavování se začalo až v sedmdesátých letech 16. století, avšak nejhorší čekal klášter ještě v budoucnu.

Třicetiletá válka se stala největší pohromou. Roku 1631 ho napadli Sasy, vyloupiili jej a částečně zbořili. Teprve další z Kolowratů, Kryštof Jaroslav, zajistil rozsáhlé opravy. V počátku 18. století došlo k stavebnímu oživení. Jan Blažej Santini na zadání Norberta Leopolda Libštejnského z Kolowrat přistavěl v letech 1715–1718 do průčelí kostela věž a založil hřbitovní kapli. Roku 1743 vzniklo místní arcibratrstvo, jehož založení provázela slavnostní procesí. Následovaly další stavební úpravy pod vedením významných stavitelů jako Kilián Ignác Dientzenhofer a Anselmo Lurago. Roku 1746 byl položen základní kámen ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který byl vysvěcen v roce 1750.

Hospodaření kláštera bylo zajištěno především panstvím Líšťany, které vlastnil až do roku 1950. Vnitřní život konventu ovlivňovala kdysi místní gotická opuková socha Madony s Ježíškem z doby zakladatele — vysoká 1,25 metru, která se stala nejznámějším symbolem kláštera a jsou jí připisovány zázraky. Dodnes je umístěna v prosklené vitríně na hlavním oltáři.

Konec 20. století přinesl zásadní zlom. V roce 1950 byla v rámci Akce K státní mocí provedena likvidace kláštera. Bratři byli internováni, budovy postupně sloužily jako skladiště, věznice a psychiatrická léčebna, která zde fungovala v letech 1961–1995. Po roce 1989 byl klášter navrácen augustiniánům. Od roku 2014 jej v nájmu vlastní sochař a stavitel Jan Řeřicha, který provádí rozsáhlou rekonstrukci s cílem vytvořit zde dům pro seniory. Kostel je dnes přístupný po domluvě nebo v čase mší; vzácný historický knihovní fond je uložen v Městském muzeu v Lounech. Místo zůstává stále vyhledávaným cílem poutníků, kteří se podílí na tradičních ročovských poutích a zpívají Ročovský Zdrávas.