Kostel svatého Havla je římskokatolickým chrámem obce Dolní Újezd v okrese Přerov a slouží jako farní kostel farnosti Dolní Újezd u Lipníka nad Bečvou.

Dolní Újezd patřil od svého založení do roku 1787 k osecké farnosti pod lipenský děkanát. Původně zde stála pouze malá zvonička se zvonem, která sloužila ke svolávání obyvatel, zejména při požárech. První zmínka o tomto zvonu pochází ze sedmdesátých let osmnáctého století. Na dobových mapách se zvonička zobrazovala jako zděná stavba, přestože původně byla patrně dřevěná.

Zasvěcení kostela právě svatému Havlovi opatu vycházelo zřejmě ze starší místní tradice — již v roce 1713 se v Dolním Újezdě konaly svatohavelské hody. Tento kult se tak rozvíjel i přes absenci vlastního kostela a vyvrcholil stavbou nového chrámu. V letech 1775 až 1776 jej nákladem obce postavili a poté vysvětil osecký farář Jiří Benedikt Pinka. První mapová zmínka o něm pochází z roku 1778.

Stavba, kterou v roce 1806 podrobně zaznamenal místní kaplan, byla kamenná — dlouhá devět sáhů (přibližně 15,3 metrů), široká pět sáhů (cca 8,5 metrů) a vysoká čtyři sáhy (cca 6,8 metrů). Kostel měl dvě věže — jednu velkou a jednu malou nad presbyteriem — obě měly plechové makovice a šindelovou střechu. Interiér měl zděný klenbový strop, cihlovou podlahu a devět lavic. Zvláštní prvkem byl pozitiv, doložený již roku 1790. Věž byla přístupná po dřevěném točitém schodišti, kůr se nacházel v zadní části kostela, na nějž vedlo jednoduché schodiště.

Po více než šesti desítkách let však tento kostel zažíval znepokojující problémy. V roce 1843 jeho stav zhoršil natolik, že krajská komise vydala příkaz k policejnímu uzavření. Aby se zajistily bohoslužby, byla prozatímně postavena malá dřevěná kaple. Konečně v roce 1846 padlo rozhodnutí vystavět kostel nový, přičemž měl stát právě na místě staré stavby.

Demolice byla zahájena sedmého července 1846, ale kvůli polním pracím se protáhla až do třináctého srpna. Základy nového kostela byly hotovy již první září a desátého září byl slavnostně položen základní kámen. Stavbu vedli mistři Karel Walla a Josef Žák; kvůli podmáčenému podloží bylo nutné do země zatlouct tři sta sedmdesát pět pilotů. Stavba se protahovala pro nedostatek financí a vysoké ceny materiálu. V roce 1849 bylo konečně dokončeno zaklenutí stavby, střecha pokryta břidlicí a věže oplechovány. Provizorní bohoslužby zde začaly již v tomto roce, ale plné dokončení dosáhlo stavby až roku 1852.

Dne sedmnáctého října tehdejšího roku se pak konala slavnostní vysvěcení chrámu za účasti místních kněží. Obřad vedl lipenský děkan P. Josef Mück, kázání pronesl viceděkan P. Josef Pátek. Nový kostel se však brzy nevyhnul opravám — v roce 1854 se musela opravit střecha a okapy, v roce 1863 pak praskla kotva stahující zdivo, kterou bylo třeba vyměnit. Starý kostelík nebyl rozebrán úplně; ještě v nedávné době byly vidět zbytky jeho základů podél jižní zdi současného kostela, dokud je nezakryl nový chodník.