Kostel evangelíků v Třebíči stojí na Bráfově třídě a patří sboru Českobratrské církve evangelické. Jeho vznikem přímo navazuje na dlouhou tradici protestantismu v regionu. V roce 1897 byla v Třebíči založena Jednota bratrská; pět let poté město Třebíč prodalo pozemky určené pro stavbu bratrské modlitebny. Původní záměr počítal se sborovým domem podle návrhu architekta Jurkoviče, později se však rozhodlo stavět chrám. Stavbyní povolení bylo prodlouženo z roku 1903 a k výstavbě byl vybrán plán od vídeňského architekta Zlatohlávka. Stavitelem byla místní třebíčská firma Kosík.

Stavba kostela trvala od září 1909 do roku 1910, kdy byl chrám dostavěn a 12. srpna kolaudován. Vnitřní vybavení obstarala brněnská firma K. Hrušky a instalovala také elektrické vedení, které bylo v tak raném období ještě výjimečností. Dne 15. srpna 1910 se uskutečnilo slavnostní otevření a posvěcení kostela; ceremonií přítomný superintendent Ferdinand Císař a slavnostní kázání vedl Josef Dobeš z Nového Města. Kromě samotného kostela vznikl i sousední sborový dům s fareou. Ten byl zahájen na jaře 1928 a do posledního dne roku téhož roku kolaudován; obsahoval kostelnický a farářský byt, místnost pro biblické vzdělávání a takzvanou Tardyho síň pro větší shromáždění.

Válečné a poválečné období přineslo značné zásahy do stavby. Během první světové války byly zabaveny varhanní píšťaly a mosazný moždíř; zbylé věci z drahých kovů chránil sbor uložením na zahradě fary. V listopadu 1919 inicioval sbor založení svého samostatného sboru, který byl schválen na konci března 1920. Pamětní deska věnovaná třem stoletům od odchodu třebíčských evangelíků do exilu byla odhalena 13. října 1929; za druhé světové války byla zakryta a budova označena čestnými a německými nápisy. Deska byla znovu odhalena v počátku roku 1946.

Druhá polovina 20. století přinesla dlouhou sérii renovací. Od roku 1947 proběhly rozsáhlé opravy fasády, v následujících letech byla obnovena varhany, upravena elektrická síť (v létě 1949 převedena na 220 voltů), a postupně se zlepšovalo stav stavby včetně výmalby interiéru. Komplexní obnova varhan proběhla v roce 1983, kdy byl představen historický nástroj z roku 1849. V létě 1988 získal sborový dům plynofikaci.

Architektura kostela odráží evangelickou tradici skromnosti. Věž bez zvonů se tyčí ze západního průčelí nad hlavním vchodem. Vnitřek tvoří jediná loď se třemi řadami lavic orientovaných k oltáři a kazatelně. Výzdoba zůstává evangelicky prostá. Na stěně vedle vchodu připomíná pamětní deska z roku 1915 pětistého výročí upálení Mistra Jana Husa. Součástí kostela je pamětní deska věnovaná třem stoletům od hromadného odchodu českých bratří z Třebíčska do vyhnanství.

Návštěvník v kostele najde autentický doklad obnovy české protestantské komunity ve 20. století – od jeho založení v epoše národního probuzení přes válečné zkoušky až po pečlivě střežené obnovy v rukou věřícího sboru.