Kostel svatého Michaela archanděla v Bitozevsi v okresu Louny je jednolodní gotickou stavbou ze 14. století. Farní chrám zasvěcený archandělu Michalovi je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka.

Stavbu inicioval s velkou pravděpodobností rytíř Dalibor z Bitozevsi, který vesnici vlastnil v letech 1318 až 1361. Prvním písemně zmíněným farářem byl Nemiáš, uváděný k roku 1361, který nahradil zemřelého kněze Ludhera. V roce 1405 sloužil farářem Mikuláš z Blatné, kterého dosadil převor johanitské komendy v Praze, který se stal i novým patronem chrámu. Během husitských válek a třicetileté války sloužili v kostele utrakvisté kněží. Teprve v roce 1683 byla v Bitozevsi obnovena katolická fara – více než sto let po skončení třicetileté války. Až do roku 1702 patřila k farnosti i filialní kaple svatého Šimona a Judy v Hradišti.

Stavba zaznamenala řadu stavebních změn. Původně měla nízkou, přibližně čtvercovou sakristii na severní straně presbytáře, spojenou s ním lomením portálem, který se dodnes využívá. Ve druhém desetiletí 16. století byla nad sakristií postavena dřevěná věž – o čemž svědčí dendrochronologický rozbor. V letech 1550 až 1551 pak vznikla kamenná věž stávajícího vzhledu. Protože původní sakristie měla slabé zdi, bylo k ní přistaveno čtyři mohutné opěráky. Zároveň byly patrně nahrazeny původní okenní otvory v lodi novými a osazeny nové portály do sakristie. Zatímco Hruškové z Března vlastnili vesnici skoro celé 16. století, byla roku 1593 postavena ohradní zeď hřbitova s branou se erby Karla Hrušky z Března a jeho manželky Anny z Hochhauzu. Později byl roku 1776 postaven nový kůr a roku 1861 dostala věž nový krov.

Chrámu dominuje gotická architektura. Jednolodní stavba je orientována na východ a uzavřena pětibokým presbytářem s opěráky. Osvětlením slouží gotická dvoudílná kružbová okna. Severní stranu presbytáře doplňuje sakristie s hranolovou věží. Presbytář a sakristie jsou zaklenuta žebrovou klenbou spojovanou hrotitým portálkem. Na konzolách presbytáře se nachází jedna lidská maska, ostatní jsou kuželovitého tvaru. Loď kryje sedlová střecha ohraničená trojúhelníkovými štíty. Původní portál s hruškovým ostěním se dochoval v zazděné podobě v jižní zdi.

Interiér zdobí pseudogotické oltáře a kazatelna z poloviny 19. století. Nejcennější součástí jsou šest náhrobníků rodu Hrušků z Března z let 1559 až 1593. V chrámu byli pohřbeni Vilém Hruška z Března (1575), Jakub Hruška z Března (1565), Brigitta Glacová ze Starého Dvora (1559), dva synové Karla Hrušky z Března a Anny z Hochhauzu (1588 a 1589), dcera Bernarda Hrušky z Března a Voršily z Vřesovic (1575) a Kateřina Krinsová (1598). Z původního vybavení se dochovalo sanktuárium v severní stěně presbytáře. Cínová křtitelnice z roku 1574 byla sice zachycena ještě na fotografii z roku 1966, v současné době se však v kostele nenachází – její osud zůstává neznámý.

Chrámu obklopuje zeď zrušeného hřbitova, na kterou se vstupuje portálem s volutovým štítem a erbem Hrušků z Března. Kostel tak představuje architektonickou pamět pozdního středověku a důležité svědectví o postavení lokální šlechty v duchovním životě regionu.