Lukavec patřil od roku 1512 klášternímu řádu augustiniánů kanovníků se sídlem ve Fulneku. Ke konci sedmnáctého století tam žilo podle klášterní kroniky 196 obyvatel, což svědčilo o rozvoji obce, která již neobstála bez vlastního zděného kostela. Rozhodl se tak probošt augustiniánského kláštera Ignat Jan Gebel, který zahájil stavbu v roce 1693. Práce trvaly až do roku 1702, přičemž se při nich vyskytly různé obtíže. Biskupský hejtman Karel Halama z Jičína namítal nevhodné umístění kostela se hřbitovem na návrší a poukazoval na špatný přístup zvláště během pohřbů. Halama nakonec svůj protest odvolal a chrám mohl být dokončen. Na konci osmnáctého století, konkrétně v roce 1786, jej Václav Thalherr podrobil klasicistní přestavbě.

Architektonicky představuje kostel jednolodní stavbu s předsunutou hranolovou věží, jejíž fasáda je členěna lisénovými rámci. Hlavní vstup zdobí trojúhelný fronton s vryty dat velkých oprav: 1877 až 1926. Věž překrývá nízká jehlancovitá stříška. Loď je členěna pilastry s římsovými hlavicemi, boční vchod vede do druhé osy. Stavba spočívá na obdélném půdorysu zakončeném půlkruhovým závěrem a má sedlovou střechu. Součástí historického vybavení je zachovaná vstupní brána tvořená dvěma hranolovými zděnými pilíři s nízkými stříškami.

V interiéru dominují tři pole pruských placek na pasech, která spočívají na zalamovaných kladích podporovaných pilastry. Kněžiště uzavírá půlkruhový vítězný oblouk a jeho závěr zdobí koncha se štukovým kazetováním. Důležitou součástí je kruchta v západní části lodi s dřevěným zábradlím. Barokní oltář vznikl kolem roku 1800, jeho obraz z šedesátých let osmnáctého století namaloval Josef Ignác Sadler a zobrazuje oba titulární svaté – Jana Křtitele a Barboru, které doplňují postranní sochy.

Největší stavební zásah proběhl v roce 1877, kdy hrozila zřícením původní klenba. Vybudovaly se nové průchody a nové zastřešení. V roce 1905 vznikla nová dlažba a interiér vyzdobil příborský malíř Valentin Šimíček freskami. O rok později byla instalována plechová střecha. Dalších oprav se kostel dočkal v roce 1971 restaurováním interiéru včetně zlacení a mramorování, kterého se ujal Jaroslav Kružberský z Kateřinek, a v roce 1981 renovací klenebních fresek, kterou provedli pracovníci vlastivědného muzea z Nového Jičína.

Zvonový sbor kostela má bohatou historii. První zvon vážící 280 kilogramů zde zavěsil sám probošt Gebel v roce 1695. Roku 1773 jej doplnil malý zvon o váze 16 kilogramů a v roce 1843 přibyl třetí zvon vážící 224 kilogramů. První dva zvony padly za první světové války, kdy byly roztaveny. Malý sanktusový zvon, zničený během druhé světové války, nahradili občané Lukavce novým zvonem v roce 1949 se vyrytým děkovným nápisem. Velký zvon z roku 1843 zůstává ve věži s odlitým obrazem obou patronů. V roce 1996 byl instalován elektrický mechanismus zvonění, takže oba zvony vyzvánějí dodnes.