Kostel svatého Jakuba Větsiího je římskokatolický filiální chrám pocházející z druhé poloviny sedmnáctého století. Svým umístěním izolovaně od sídlení osady a svým charakterem bývalého poutního místa se odlišuje od typických vesnických kostelů. V současnosti se nachází ve zdevastovaném stavu a je evidován jako kulturní památka České republiky; zároveň je zařazen na seznam ohrožených památek.

Stavba pochází z roku 1670 a představuje běžné barokní řešení této doby. V průběhu osmnáctého století prošel chrám přestavbou – roku 1751 byl jednak přestavěn. Vzhledem k izolovanému umístění sloužil jako atraktivní cíl pro vnější návštěvníky, což jej vedlo k roli poutního místa.

Příčinou jeho postupné degradace se stal zničující útok v letě roku 1956. Pátého července téhož roku proniklo oknem sedm mladíků – zedníků pracujících na stavbě kravína v nedalekých Všechlapech. Pomocí sekyry rozsekali veškerý barokní mobiliář v interiéru. Pachatelé byli odsouzeni a byli povinni splácet причiněnou škodu po dobu šestnácti let; opraveno bylo však pouze proražené okno. Po tomto incidentu již v kostele nikdy nebyla sloužena mše a chrám postupně upadal.

V osmdesátých letech dvacátého století se pokusil o nápravný zásah Ivan Votava z Chomutova, který si na dobu od roku 1980 do roku 1982 pronajal kostel s úmyslem jej začít opravovat a nainstalovat do něj varhany. Tyto plány však ztroskotaly na nepřetržitém vandalismu a krádežích, které jej přiměly svůj zápas vzdát. Koncem osmdesátých let byl kostel oficiálně určen k demolici, neboť na jeho místě měl vyrůst vodojem. Tomuto neblahému osudu jej zachránil listopad roku 1989 a následné společenské změny.

V posledních letích se objevily snahy o alespoň částečnou stabilizaci stavby. Od roku 2011 zde v sousední kapli žije bezdomovec Pavel. V roce 2014 došlo k vyčištění náletu kolem kostela a s podporou členů sdružení Středohoří byla opravena střecha kaple. Byly zahájeny určité rekonstrukční práce, kdy byla odstraněna propadlá část střechy včetně sanktusníku, tím pádem se podařilo alespoň částečně zpomalit další degradaci stavby.

Architektonicky jde o jednoduchou jednoloď obdélného půdorysu. Presbytář je trojboce uzavřen a doplněn obdélnou postranní sakristií. Průčelí je членěno pilastry a portálem, završeno štítem s nikou. Vnější stěny jsou nově членěny lizénovými rámci. Okna se završují stlačeným obloukem. Loď má plochý strop, zatímco presbytář je sklenut valeně na pilastry a také sakristie má plochý strop. Kruchta spočívá na dvou pilířích. Vedle kostela stojí malá kaple – jednoduchá baroková stavba zakončená štítem s nikou.

Původní bohaté barokní zařízení existovalo jen fragmentárně již na konci osmdesátých let dvacátého století. Stavba přetrvává v jejím degradovaném stavu, zůstávajíc svědectvím o osudu mnoha českých církevních památek novější doby.