Kostel Všech svatých ve Studénce-Butovicích leží na severozápadním okraji města, v části Butovice, na návrší dominujícím původnímu centru obce. Jde o jednolodní barokní stavbu z let 1775–1781, jejíž věž byla přistavěna až později v roce 1830. Od roku 1958 nese status kulturní památky a dodnes slouží jako farní kostel místní farnosti Římskokatolické církve.

Počátky bukovického kostela se ztrácejí v 14. století, kdy byl zřejmě součástí plánu osídlení vsi. Spolehlivě je doložen od roku 1434. Původní stavba byla dřevěná a zasvěcena Neposkvrněnému Početí Panny Marie. V 16. a počátkem 17. století se na jeho místě vystřídali protestantští faráři, později však farnost zanikla během třicetileté války a Butovice byly přifařeny k Bartošovicům. V 17. století již byl kostel zasvěcen Všem svatým, postupem času však silně chátral. Popis z roku 1672 zachycuje jej jako zcela dřevěnou stavbu s chudým vybavením: jedním znesvěceným oltářem, jedním pozlaceným stříbrným kalichy, čtyřmi kasulémi, křtitelnicí a třemi zvony. Roku 1667 byl kostel vykraden, zloději si odnášeli i cennosti a písemnosti, které v něm obec uchovávala. Tato zkušenost vedla k založení kostelních registrů v roce 1668.

Od poloviny 18. století usilovala vrchnost a obec o vlastní duchovní správu. Vycházela však ze zjištění, že starý kostel je příliš zchátralý a příliš malý. Jeho kapacita zaostávala i za poutní kaplí svaté Anny v Butovicích, kde se proto bohoslužby konaly zvlášť během stavby nového chrámů. Výstavba nového kostela proběhla v letech 1775–1781. Na jejím financování se podílely vlastní zdroje obce a vrchnost, jmenovitě hrabě František Xaver z Harrachu. Stavba byla zděná a zpočátku zahrnovala pouze loď a kněžiště. Věž přibyla až roku 1830, kdy ji nákladem náboženské matice přistavěli; zároveň byla původní šindelová střecha nahrazena plechem a definitivně se utvářela dnešní podoba průčelí. Farnost byla obnovena roku 1784 a nejcennější části kostelního mobiliáře pocházejí z konce 18. století.

Architektonicky se jedná o čistě barokní stavbu bez orientace. Obdélníková loď navazuje na půlkruhově uzavřené kněžiště, vedle kterého se rozprostírá vedlejší kaple s křtitelnicí a sakristie s knězovou oratií v patře. Fasáda je hladká s prostými lisénovými rámci a profilovanou římsou; bočné strany jsou tříosé s půlkruhově záklenými okny a pravoúhlými bočními vchody. Loď je zaklenuta třemi poli pruské klenby, kněžiště pak jedním polem a konchální sklepením. Věž je završena cibulovou bání s lucernou. Hudební kruchta s varhanami se nachází v lodi proti kněžišti.

Kostel prodělal během své novější historie řadu oprav. Věž a střecha byly opráveny v polovině 20. let 20. století, znovu po druhé světové válce, v níž byl kostel poškodan, a následně v letech 1998–2000. Dodnes je v péči Římskokatolické církve a od 50. let 20. století je spravován společně s kostelem farnosti Studénka.