Rokytnice (německy Eckersbach) byla původní vsí v údolí nižšího toku Údolského potoka, na severozápadě Ještědského hřbetu. Její polohopis je tvořen účelným seskupením vrchů – na severovýchodě se tyčí zřícenina hradu Hamrštejn (375 m), na severu vrch Na Spáleném, jižně dominují Spálený vrch (660 m), Velký Vápenný (790 m) a Dlouhá hora (748 m). Krajina je charakteristická hustotou železničních tunelů a viaduktů, které sem přinesla moderní doba.

První zmínky o osadách Eckersdorf a Holundergrund pocházejí z roku 1518, kdy byly součástí panství Lemberk pod správou hornolužického fojta Viléma II. z Ilburka. Krajina byla tehdy atraktivní pro těžbu: v lesích poblíž Rokytky se těžilo stříbro a olovo, aktivita trvající až do roku 1750. V roce 1528 Vilém z Ilburka oběma osadám udělil horní právo, v roce 1581 pak lemberské panství koupil Jindřich Berka z Dubé. V Rokytnici byl v té době zmiňován hamr – v tomto kontextu měl cehu charakteristický průmyslový provoz. Za Mikuláše II. z Donína došlo ke změnám: Rokytnice byla oddělena od Lemberka a připojena k panství Grabštejn. Okolní údolí dostalo své česko-německé označení – Kryštofovo údolí (Christophsgrund) po Kryštofovi z Donína. Až do 20. století se tradičně rozlišovalo mezi Rokytnicí (německy Eckersbach) a Bezovým údolím (Holundergrund).

Průmyslová revoluce změnila tvář lokality v 19. století. V roce 1826 postavili liberečtí podnikatelé Siegmund a Neuhäuser pod Rokytnicí na Nise textilní továrnu. Následující decenium přineslo dopravní infrastrukturu: v letech 1852–1858 byla vystavěna císařská cesta z Chrastavy do Osečné. Mezi roky 1856–1859 se stala součástí železniční trati z Liberce do Žitavy, kdy byl poblíž Hamrštejna postaven viadukt přes Nisu. V roce 1900 došlo k napojení na Severočeskou transverzální dráhu (úsek Řetenice–Liberec), čímž se Kryštofovo Údolí a Rokytnice propojily se železniční sítí. Údolí Rokytky bylo v důsledku těchto staveb převýšeno několika tunely a viadukty.

Politické změny 20. století přinášely Rokytnici spíše ztráty. Po roce 1920 bylo česko německé pojmenování normalizováno na českou Rokytnici a lokalita byla začleněna do Andělské Hory. Mnichovská dohoda v roce 1938 ji připojila k Německé říši; až do roku 1945 patřila do říšského okresu Liberec. Po válce byli němečtí obyvatelé vyvlastněni a odsunuti. Rokytnice tehdy ztratila statut samostatné části a byla začleněna do Kryštofova Údolí, kde zůstává součástí dodnes. V letech 1980–1990 se nacházela v území Chrastavy, okres Liberec.

Dnes Rokytnice existuje jako lokalita s bohatou průmyslovou a osadní minulostí, kterou lze číst v krajině plné historických stop – od zříceniny hradu Hamrštejn přes železniční viadukty a zbytky průmyslové výroby až k samotné geografii údolí.