Když se dnes turista projde po píseckém Kamenném mostu, kráčí po jednom z nejstarších českých staveb. Most, který se neoficiálně jmenuje Jelení – podle pověsti, která jej pojmenovala – byl vybudován zřejmě ve třetí čtvrtině 13. století, tedy za vlády Přemysla Otakara II. Je nejstarším dochovaným kamenným mostem v Česku a historicky druhým po zaniklém pražském Juditině mostu. Dlouho však neměl oficiální jméno; teprve v roce 2007 byla sporu ukončena rozhodnutím, že se bude jmenovat právě Kamenný most v Písku. Místní jej však stále nazývají Starý most.

Stavby samotné je nápadité znamení doby: most byl postaven na suchu a teprve po jeho dostavbě byla řeka Otava uměle převedena do nového koryta procházejícího pod ním. Ačkoliv stavba pochází ze 13. století, první písemné zmínky se objevují až v roce 1348, kdy o něm výnosem zmínil Karel IV., který nařídil, aby pokuty vybírané v městě byly používány na údržbu mostu.

Most se stal klíčovým bodem obchodní Zlaté stezky, která spojovala Baltiku se Středomořím. Po mostě se vozila sůl z Bavora do píseckého solného skladu; ten zanikl po roce 1707, kdy habsburský patent přikázal prodávat v Čechách sůl výhradně z habsburských soliváren. Od roku 1797 vedla po mostu erární silnice z Vodňan do Blatné a Nepomuku. Most byl tak důležitý, že jej stát v roce 1825 převzal do státní režie a o dva roky později do své správy.

Stavebně se jedná o gotickou konstrukci 109,75 metrů dlouhou a 6,25 metrů širokou, s vozovkou 4,5 metru. Stojí na šesti pilířích a tvoří jej sedm oblouků. Dosud se zachovalo šest původních oblouků o rozpětí 7,0–8,2 metrů; z roku 1768 pochází jeden segmentový oblouk o rozpětí 13 metrů, určený k proplouvání vorů. Most původně měl na obou koncích dve mostní věže – první se zřítila v roce 1768 během povodně, druhou záměrně zbourali v roce 1825 kvůli dopravnímu provozu. Jejich fragmenty je možné vidět na levém břehu, kam se dostaly během oprav mostu.

Na mostě jsou dnes umístěny piskovcové repliky barokních soch. Nejznámější je Kalvárie z 18. století od čimelického umělce Jana Hammera; zobrazuje Pannu Marii, Marii Magdalénu a apoštola Jana s Kristem měřícím šest metrů. Repliky těchto soch pocházejí z roku 1997. Dalšími sochami jsou Jan Nepomucký s dvěma anděly a svatá Anna Samotřetí se svatým Antonínem Paduánským; ty byly restaurovány a od května 2010 jsou vystaveny v Prácheňském muzeu.

Generální rekonstrukce z let 1994–1996 zajistila ukotvení základů do skály, což se prokázalo jako účinné – most vydržel i katastrofální povodně v srpnu 2002. Při těch vzala voda barokní sochu anděla a většinu kamenného zábradlí a hladina dosahla až dvou metrů nad vozovkou. Dnes je most národní kulturní památkou, kterou by měl navštívit každý, kdo se zajímá o českou historii a stavitelství.