Zámek v Novém Městě na Moravě stojí na Vratislavově náměstí a dnes v něm sídlí Horácká galerie. Jako kulturní památka České republiky patří k chráněnému dědictví země.

Počátky stavby sahají do roku 1589, kdy Vilém Dubský z Třebomyslic dal na místě původní tvrze vybudovat nový zámek. Z této nejstarší fáze se dodnes dochoval půdorys a klenby v přízemí. Půdorys prozrazuje, že šlo o obdélníkovou budovu doplněnou věží uprostřed.

V roce 1643, za vlastnictví Šimona Kratzera ze Schönsperka, zámek vydrancovali procházející Švédové. Po jejich odtažení ztratil reprezentační funkci a byl přizpůsoben hospodářským potřebám. Roku 1723 ho těžce poškodil požár a stavba postupně chátrala.

Nový impuls přišel roku 1745, kdy představená správy nadace brněnského Ústavu šlechtičen Miniati di Campoli nechala zámek přebudovat v barokním slohu. Obdélníkový půdorys zůstal zachován, avšak areál byl rozšířen a vznikl čtyřkřídlý zámek. Interiéry byly zbarokizovány a v předním traktu zřídili kapli. Přední část sloužila příležitostným pobytům představených nadace, zadní část hostila patrimoniální úřady – a po roce 1848 správu velkostatku.

Roku 1874 přišla další velká přestavba, tentokrát ve stylu neorenesance. Výrazně se proměnilo průčelí i interiéry a střecha dostala břidlicovou krytinu. V této podobě zámek vstoupil do moderní doby.

Dnes v jeho prostorách působí Horácká galerie, která dokumentuje dílo nejvýznamnějších osobností regionálního umění. Jejím základem jsou rozsáhlé soubory pozůstalostí získané darem nebo odkazem umělců – mimo jiné Jana Laudy, Josefa Mařatky, Vincence Makovského, Karla Pokorného a Jana Štursy. Zvláštní místo ve sbírkovém fondu zaujímá kolekce hutního skla ze šedesátých a sedmdesátých let 20. století z produkce sklárny ve Škrdlovicích u Žďáru nad Sázavou. Zámek tak nabízí dvojí zážitek: architektonicky zajímavou historickou budovu a živou galerii umění Vysočiny pod jednou střechou.