Zámek Těchobuz stojí v malé obci stejného jména v pelhřimovském okrese a je chráněn jako kulturní památka od roku 1963. Okolo něj vedou trasy přírodního parku Mozaika krajiny a vyznačená trasa po pamětihodnostech obce.

Osada Těchobuz je poprvé písemně zmíněna roku 1352, přičemž je vysoce pravděpodobné, že zde již tehdy stála tvrz. Prvním známým majitelem byl Kuneš z Těchobuzi, purkrabí v Počátkách. V roce 1390 přešel statek do majetku Albera ze Stájic, vlivného pána celého kraje včetně Pacova a Vožice, který si zvolil těchobuzskou tvrz za své hlavní sídlo. Alber vlastnil také hrad Šelmberk a již jako člen Jednoty panské se postavil proti králi Václavovi IV., přičemž v roce 1399 proti němu vystoupil. Po upálení Mistra Jana Husa připojil svou pečeť na stížnostní list namířený proti tomuto činu v roce 1415.

Během husitských válek si jeho majetky získaly respekt mezi revolucionáři a zůstaly poměrně ušetřeny; sám Alber se bojů neúčastnil vzhledem ke svému věku. Poté co získal hrad Šelmberk, těchobuzskou tvrz opustil. V následujících desetiletích zde docházelo k časému střídání majitelů a tvrz postupně chátral. Její zbytky byly na počátku 16. století použity k výstavbě nového zámku, který tak vyrůstal z rutin svého středověkého předchůdce.

Rozhodující přestavbou prošel zámek v posledních desetiletích 18. století. Mezi lety 1786 a 1798 jej nechala baronka Marie Anna Rindsmailová kompletně přebudovat v barokním slohu. Od roku 1798 patřil sklářské rodině Hofmannů, která si jej podržela až do následujícího století. Nejvýznamnějším jeho obyvatelem byl profesor Bernardo Bolzano, který zde pobýval v letech 1823 až 1848, v době kdy nesměl působit na Karlově univerzitě. Právě v těchobuzském zámku Bolzano sepsal své nejdůležitější dílo Wissenschaftslehre, Logiku, která ho řadí mezi významné evropské myslitele.

Posledními majiteli przed druhou světovou válkou byli Weissové z Tessebachu. V roce 1945 byl Dr. Otto Weiss, spolumajitel velkostatku, zabit na útěku z Pacova. Po jeho smrti nastoupila státní správa, která v červnu 1945 ustavila rolnickou komisi pro rozdělení pozemků. Zámek a jeho zbývající majetek byly postupně parcelovány a předány státu. Od 27. listopadu 1945 spravoval zámek místní Svaz české mládeže, kterému poskytl místnost pro své schůze. Tímto způsobem se nejstarší stavba v obci stala středem komunálního života nového společenství.

Návštěvník zde najde vrstvu středověké tvrze, která v sobě ukrývá ranou historii kraje, ale také pamětní místo vědeckého genia evropského formátu. Trasy prírodního parku spojují zámek s okolní krajinou, která se nezměnila od dob, kdy sem Alber ze Stájic pozoroval husitské války a kdy Bolzano psával své logické pojednání.