Hrad Pernštejn patří mezi vrcholná díla středoevropské hradní architektury. Nachází se u osady Pernštejna, která se stala součástí městysu Nedvědice, tvořícího původně jeho podhradí. Gotickou stavbu pánů z Pernštejna řadí historikové k nejvýznamnějším moravským hradům zvláště proto, že prokazuje vzácný a dlouhodobý stavební vývoj – od jednoduchého středověkého seníoru k reprezentativnímu baroknímu sídlu.

Hrad byl založen nejpozději kolem roku 1270. První historická zmínka pochází z roku 1285, kdy se v pramenech uvádí Štěpán z Pernštejna a Medlova. Původní stavba měla klasickou bergfritovou dispozici – obvodová hradba s palácem a mohutnou válcovou věží zvanou Barborka (pojmenovanou podle sv. Barbory, patronky horníků). Tato věž měla vyšší účel – obranyschopný břit, který odrážel střelbu směřující k přístupu na hrad. Inspiraci pro takové řešení hledali stavitelé patrně u královského hradu Veveří, kde Pernštejnovi předkové, páni z Medlova, sloužili jako panovnická správa.

Kdy moc rodu rostla, zvyšovaly se i jeho finanční možnosti. Na přelomu 15. a 16. století proběhla větší přestavba, která z hradu učinila reprezentační a správní centrum. Rozšířil se palác, v jižním směru vyrostlo nové nádvoří. V 15. století přibyly další obytné budovy a pevnější vnější hradební zeď. Nádvoří zdobí reprezentativní Rytířský sál – nejrozlehlejší místností na целém hradě. Věž Barborka byla zakryta stavbou, jež oslabila její vojenský vzhled, ale posílila představu pevné a mohutné tvrze. Hranolová věž na okraji areálu získala spojovací mostky a obsáhlý horní obestavěný prostor.

Stavební práce nepřestaly ani v následujících staletích. V přízemí se objevila sklípková klenba překlenující vstupní prostor. Nedaleko Černé brány přibyla knihovna a další obytné pokoje. Typickým znakem Pernštejna jsou krakorce nejrůznějších tvarů nesoucí arkýře a ochozy – architektonický trik, který umožňil vyšším patrům být větší a prostornější než nižší.

Nástěnné malby pocházejí z 18. století (z cca 60. let). V kapli Obrácení sv. Pavla je vidět dílo Františka Řehoře Ignáce Ecksleina, který kapli vymaloval roku 1716. Rytířský sál украшují štuky od G. A. Corbelliniho z počátku 18. století. Hrad Pernštejn se někdy přezdívá „mramorový" – stavitelé totiž hojně používali místní nedvědický mramor.

Největší vojenskou zkouškou hradu bylo obléhání Švédy v roce 1645. Hranolová věž zřejmě přišla o dřevěnou vrchní část s horním mostkem. Věž nad třetí hradní bránou ztratila své nejvyšší patro, které již nikdy nebylo obnoveno. Tyto škody ale paradoxně prospěly Pernštejnu – jeho odolnost v tomto kritickém roce 1645 přispěla k tomu, že zůstal zachován pro následující generace.

Dnes je Pernštejn národní kulturní památkou (od 1995) a vlastní ho Česká republika. Správou pověřila Národní památkový ústav. Hrad je veřejnosti zpřístupněn a vítá návštěvníky, kteří si přijdou prohlédnout jeho jedinečný stavební vývoj a architektonické detaily, jež svádějí ke studiu středověké a barokní historie.