Doubravská Hora, také známá pod jménem Nový hrad nebo Doubravka, stojí jako zřícenina na vrchu táž jménem na východním okraji Teplice. Od roku 1964 je chráněna jako kulturní památka.

Stavba hradu začala po roce 1478 se svolením krále Vladislava Jagellonského. Iniciátorem byl Jan Ilburk z Vřesovic, vnuk husitského hejtmana, který stavbu v roce 1483 dokončil. Na místě nového hradiště se ještě před tím nacházelo nějaké starší opevnění, na kterém se stavba částečně zakládala. Roku 1488 se pánem hradu stal Ilburkův syn Vilém. Ten v roce 1507 požádal krále Vladislava II. o propuštění hradu z manství mosteckého hradu a získal ho do dědičného držení spolu s vesnicemi Trnovany a Šanov, které jsou dnes součástí města.

Vilémův syn Volf z Vřesovic rozšiřoval majetek na okolní statky a pod samotným hradem si založil oboru opevněnou zdí. Po jeho smrti v roce 1569 se hrad a majetek podělily mezi jeho manželku, bratra a dcery, ale v důsledku sporů brzy přešel do cizích rukou. V roce 1578 ho získal Vilém z Rožmberka, který ho záhy vyměnil s císařem Rudolfem II. Ten hrad několikrát zastavil a postupně ho přenechal různým majitelům. Od roku 1581 jej vlastnil Jan starší z Lobkovic, od roku do 1590 pak Bohuslav Kaplíř ze Sulevic. Od roku 1590 připadl pánům z Vchynic, kteří spravovali teplické panství a zahájili zde výstavbu moderního bastionového opevnění s sedmi bateriovými věžemi.

Stavebních prací se zúčastnil Vilém Vchynský, který roku 1624 opustit zemi, ale později se vrátil a pevnost dokončil navzdory odporu vídeňského dvora. Krátce po jejím vyzdobení vypukl v roce 1626 ničivý požár způsobující škodu 16 000 tolarů. Během třicetileté války hrad obsadilo císařské vojsko pod velením Pertolda z Valdštejna. O rok později čelil hradu sedmitýdennímu obléhání, jehož koncem se jeho posádka vzdala. V období 1632 až 1639 ho držela znovu císařská posádka, které v roce 1634 čelil hrad obléhání trvajícímu dvanáct týdnů. Až roku 1639 jej dobyla švédská armáda.

Po vytlačení Švédů vydala vrchnost v období 1644 až 1655 příkaz vyprázdnit hrad a zbořit jeho opevnění, aby jej nemohl využít případný nepřítel. Demolici řídil hejtman litoměřického kraje Gottfried ze Salhauzenu. Přežila jen sklepení a kasematy, která si roku 1791 upravil panský hlídač Josef Ritschel na své obydlí.

Od 19. století sloužily zříceniny pro cestovní ruch lázeňského města. V roce 1855 vznikla první malá restaurace na místě bývalého rytířského sálu. V roce 1884 vynikající architekt Bedřich Ohmann, později profesor pražské Umělecko-průmyslové školy a vídeňské Akademie, navrhl romantickou přístavbu v novoanglickém stylu. Ke starší hospůdce přibyly jídelna a další místnosti, zbytky věže byly přizdány a zakončeny střechou sloužící jako rozhledna. Restaurace se však v roce 1896 spálila.

Od roku 1966 spravoval ruiny Svazarm, který se staral o jejich zachování. V osmdesátých letech prošla Doubravka rekonstrukcí. Dnes patří budovy Asociaci víceúčelových technik sportů a činností, která zde má své sídlo a pořádá společenské akce. Na místě působí také Radioklub Teplice.

Zachovalé zbytky prozrazují oválné jádro hradu s příkopem a vnějším valem. Kamenné věže a kasematy svědčí o důmyslu stavitelů. Ze stavebních prvků se dochoval výklek dvou oken a nárožní arkýř se sklípkovou klenbou. Zřícenina na vrchu s vyhlídkou tak představuje živou stopu čtyř staletí bojů, experimentu a měnících se mocenských poměrů. >>>