Dobrovítov leží v malé vesnici jižně od Čáslavi v kutnohorském okresě Středočeského kraje a patří k objektům, které dokázaly přežít složité dějiny střední Evropy. Tvrz dnes slouží jako chráněná kulturní památka a představuje zajímavou ukázku proměn šlechtického a hospodářského života od renesance až do moderny.

Prvnímu písemnému zmínění se Dobrovítov dočkal v roce 1533, kdy jej Jiří Dobrovítovský z Újezda odkázal svým vnukům Václavovi a Jiřímu Špetlům a jejich nevlastnímu bratru Janovi. Panství bylo v té době značné – skládalo se z vesnice, tvrze, poplužního dvora, několika selských dvorů i pustých statků. Renesanční tvrz byla postavena právě v této době, přestože na místě patrně stávalo starší gotické sídlo. To bylo situováno východně od nedalekého kostela svatého Václava a dodnes z něho zůstaly rozsáhlé gotické sklepy; jejich vchod byl zasypán v roce 1972.

Vlastnická historie Dobrovítova byla pestrá a častá. V polovině 16. století jej drželi rýnský falckrabě Arnošt Bavorský a následně Jan Hanuš ze Šaratic se svou rodinou. Za Šaratických se tvrz stala znovu hodnotným panským sídlem, avšak rodina ji v roce 1604 opustila, když si pořídila hrad Chlum. Jeho nástupce Jan Hanuš později rozšířil statek o další vesnice. Události třicetileté války však poznamenaly Dobrovítov těžce – v letech 1620 až 1627 byla tvrz několikrát vypleněna a zadlužená majitelka ji nucena prodat. Krátce poté jej vlastnili či drželi Deveroux, později Robmhapové, kteří ji přestavěli na sídlo správy statku, a nakonec pöttingovská a auerspergská šlechta.

Stavebně se jedná o jednopatrovou budovu s půdorysem ve tvaru písmena T, která má sedlovou střechu a sobě vlastní novodobé fasády. Před rokem 1962 byly na nich viditelné zbytky sgrafitové výzdoby. Zajímavostí je bohatý interiér – v přízemí se zachovaly renesanční prvky z druhé poloviny 16. století, konkrétně místnosti s valvenými klenbami opatřenými styčnými trojbokými výsečemi a dekorativními hřebínky.

Od počátku 17. století tvrz postupně ztrácela své reprezentativní poslání a sloužila převážně potřebám hospodářského dvora. Tento charakter si zachovala až do roku 1924, kdy byla přestavěna na bytové jednotky. Právě tato proměna zachránila stavbu před dalším chátrání. Dnes návštěvník najde v Dobrovítově živý příklad toho, jak se šlechtická sídla přizpůsobila měnícím se společenským podmínkám, a v jejím interiéru autentické stopy gotické a renesanční minulosti.