Chrám svatého Vladimíra v Mariánských Lázních představuje unikátní příklad pravoslavné sakrální architektury v Česku. Patří do tzv. lázeňského trojúhelníku – sítě pravoslavných chrámů sloužících ruským návštěvníkům v Karlových Varech, Františkových Lázních a Mariánských Lázních.

Myšlenka vybudovat pravoslavný chrám se zrodila již v 19. století, kdy ruští pacienti v Mariánských Lázních postrádali vlastní bohoslužebné místo. V roce 1825 věnoval kníže Golicyn prostředky na stavbu, nicméně plán se ukázal příliš náročný a peníze byly využity k vybudování jiného kostela. S rostoucím počtem ruských hostů se začaly bohoslužby konat v zadním traktu radnice v přenosné kapli. Přesný počátek těchto bohoslužeb není znám – uvádí se rok 1874, 1880 nebo 1882. Pokus z roku 1882 skončil neúspěchem, když banka s vysbíranými prostředky zkrachovala.

Rozhodující obrat přišel v devadesátých letech. Stavební výbor měl podporu lázeňských lékařů, kteří věřili, že spirituální uspokojení napomáhá fyzickému zotavení. Organizaci převzal výmarský kněz Nikolaj Nikolajevič Pisarevskij, který roku 1898 vybral parcelu a uspořádal sbírku. Během jednoho roku se podařilo získat dostatečné prostředky. Základní kámen byl položen 24. července 1900. Stavba byla dokončena o dva roky později a 8. července 1902 byl chrám zasvěcen svatému Vladimírovi.

Projekt vytvořil proslulý petrohradský architekt Nikolaj Vladimirovič Sultanov, člen Petrohradské akademie umění. Realizaci vedl Gustav Wiedermann. Chrám má půdorys rovnoramenného kříže se zaoblenými konci a je korunován turbanovitou kopulí se zlatým šestiramenným křížem. Vchod zdobí mozaiky svatého Vladimíra a svaté Olgy v něstěrovském stylu. Žluté stěny jsou oživeny dekorativními štuky na červených polích. Nad vchodem se nachází zvonice; původní zvony byly během první světové války rekvírovány, nové zvonky sem byly instalovány roku 1972.

Dominantou interiéru je jeden z nejkrásnějších ikonostasů v Česku. Tento majolika-ikonostas z konce 19. století vznikl v dílnách Společnosti M. S. Kuzněcova v Kuzněcově na spolupráci chemiků, malíře, ikonografa, sochaře a brusiče. Lomený ikonostas připomíná miniaturní chrám, je pokryt zlatem a kobaltem. V roce 1900 získal prestižní cenu Grand Prix de France na světové výstavě v Paříži. Původně zlatá mříž před ikonostasem byla odcizena během druhé světové války.

Chrám zůstává místem aktivního náboženského života. Od roku 1999 jej vede protojerej Mgr. Josef Hauzar. Je otevřen pro veřejnost každý den a slouží lokální i širší komunitě. Bohoslužby se konají v neděli a na svátky. Návštěvníky jsou především zahraniční turisté, kterým chrám představuje autentické okno do pravoslavné kultury.